V dnešním světě se Beno Udrih stal základním tématem diskuzí a debat. Její dopad pokrývá různé aspekty společnosti, kultury a ekonomiky a vyvolává velký zájem a zvědavost u širokého spektra lidí. Od svého vzniku až do dneška upoutá Beno Udrih pozornost výzkumníků, akademiků, odborníků i široké veřejnosti, kteří se snaží porozumět jejímu rozsahu a důsledkům. V průběhu let byl Beno Udrih předmětem mnoha studií a analýz, které pomohly odhalit jeho důležitost a relevanci v různých oblastech. Jak pokračujeme ve zkoumání a objevování dalších informací o Beno Udrih, je zásadní ponořit se hlouběji do jeho nejdůležitějších aspektů, abychom pochopili jeho dopad na dnešní svět. Tento článek se snaží nabídnout komplexní pohled na Beno Udrih, zabývá se jeho mnoha aspekty a poskytuje obohacující pohled na toto významné a vlivné téma.
Beno Udrih | |
---|---|
![]() | |
Narození | 5. července 1982 (42 let) Celje |
Alma mater | First Grammar School, Celje |
Povolání | basketbalista a trenér basketbalu |
Příbuzní | Samo Udrih (bratr) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Beno Udrih (* 5. července 1982, Celje) je bývalý slovinský basketbalista. Patří do padesátky nejúspěšnějších Evropanů v NBA z hlediska počtu bodů. Je nejúspěšnějším Slovincem v NBA po Goranu Dragićovi a Lukovi Dončićovi. V současnosti je trenérem amerického klubu Wisconsin Herd, který působí v NBA G League. V NBA hrál za San Antonio Spurs (2004–2007), Sacramento Kings (2007–2011), Milwaukee Bucks (2011–2013), Orlando Magic (2013), New York Knicks (2013–2014), Memphis Grizzlies (2014–2015), Miami Heat (2015–2016) a Detroit Pistons (2016–2017). Se San Antoniem NBA dvakrát vyhrál (2005, 2007). V základní části NBA odehrál 831 utkání a zaznamenal 6952 bodů (průměr 8,4 bodu na zápas).[1] Dalších 53 zápasů odehrál v play-off a přidal zde 236 bodů.[2] V domácí soutěži hrál za KD Hopsi Polzela (1997–2000) a KK Olimpija Lublaň (2000–2002), s Olimpijí se stal dvakrát mistrem Slovinska (2001, 2002), jednou vyhrál Adriatickou ligu (2002) a třikrát vybojoval slovinský pohár (2000, 2001, 2002). Hrál též za izraelský klub Maccabi Tel Aviv (2002–2003), s nímž se stal mistrem Izraele (2003) a získal izraelský pohár (2003). S litevským Žalgirisem Kaunas, kde strávil závěr kariéry (2017–2018), se stal mistrem Litvy (2018) a vyhrál litevský pohár (2018). Působil též v ruském Avtodoru Saratov (2003–2004) a italské Olimpii Milano (2004). Euroligu hrál s Lublaní, Maccabi a Milánem, celkem v ní odehrál 69 zápasů a dal 518 bodů (7,5 na zápas).[3] Se slovinskou reprezentací se zúčastnil mistrovství světa v roce 2006 (12. místo). U slovinských fanoušků si získal jistou neoblibu za to, že odehrál za národní tým relativně málo utkání.