Barvoslepost

V tomto článku bude zkoumán dopad Barvoslepost na současnou společnost. Od svého vzniku vzbuzuje Barvoslepost neustálý zájem a diskuse v různých oblastech, ať už v politice, populární kultuře, vědě nebo v každodenním životě lidí. V průběhu let byl Barvoslepost předmětem studií a výzkumů, které se pokoušely porozumět jeho vlivu na způsob našeho vztahu, myšlení a fungování ve světě. Není pochyb o tom, že Barvoslepost byl protagonistou důležitých transformací, které vyvolaly kontroverze, obdiv a úvahy, které jej dnes staví jako relevantní téma. V tomto smyslu bude zajímavé analyzovat různé aspekty obklopující Barvoslepost a jeho dopad na současnou společnost.

Barvoslepost
Ukázka testu barvosleposti
Ukázka testu barvosleposti
Klasifikace
MKN-10H35.5
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Barvoslepost je porucha barevného vidění lidského oka. Porucha barvocitu (odborně daltonismus) je odvozen od jména anglického přírodovědce Johna Daltona, který touto poruchou sám trpěl a vědecky ji popsal. Běžné lidské oko rozlišuje asi milion různých odstínů, oko barvoslepého člověka někdy jen deset procent tohoto rozsahu.[1] Celkem v populaci trpí daltonismem 9 % mužů a 0,4 % žen (v ČR má poruchu barvocitu odhadem 450 tisíc lidí).[1] Poruchu lze u některých jedinců korigovat pomocí speciálních brýlí, které filtrují určité vlnové délky viditelného světla (světelného spektra), čímž oku umožní snadnější rozlišení červené a zelené barvy (zároveň dojde částečnému potlačením rozdílů mezi žlutou a modrou).[2]

Typy

Dle závažnosti se dělí na úplnou barvoslepost, kdy člověk vnímá pouze odstíny šedi, a částečnou barvoslepost, při níž jde o poruchu vnímání jen některé z barev (částečná nebo úplná). Porucha ztěžuje jedinci rozlišování mezi žlutou a oranžovou, zelenou a hnědou, růžovou a šedou nebo modrou a fialovou.[1] V populaci je porucha červené a zelené barvy gonosomálně recesivně dědičná (zodpovědný gen leží na chromozomu X), proto jsou častější než porucha pro vidění modré barvy.[3]

Typy poruch barvocitu jsou:

  • Protanopie je porucha barvocitu, při které postižený nevnímá červenou barvu. Částečná porucha se nazývá protanomalie.
  • Deuteranopie – postižený nevnímá zelenou barvu. Částečná porucha se nazývá deuteranomalie.
  • Tritanopie znamená, že postižený nevnímá modrou barvu. Částečná porucha se nazývá tritanomalie.
  • Normální barvocit
    Normální barvocit
  • Protanopie
    Protanopie
  • Deuteranopie
    Deuteranopie
  • Tritanopie
    Tritanopie

Vyšetření barvocitu

Pseudoizochromatické tabulky vzhledem k poruchám barvocitu

Barvoslepost se dá odhalit pomocí speciálních schémat. Pseudoizochromatické tabulky slouží ke screeningovému vyšetření barvocitu. Tabulky obsahují body různých barev a stejného jasu. Barevné body vytvářejí určité číslice, písmena či geometrické tvary na pozadí odlišně zbarvených bodů. Osoba s porušeným barvocitem není schopna znaky úspěšně identifikovat. Základní poruchy barvocitu lze detekovat pomocí počítače, avšak přesnější měření musí provést oční specialista.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c BREJČÁK, Peter. Vyzkoušeli jsme brýle pro barvoslepé. Vyvinuli je pro chirurgy, pak zjistili, že pomáhají vidět barvy. CzechCrunch . 2021-11-25 . Dostupné online. 
  2. ↑ JEMELKA, Petr. Vědci omylem vynalezli brýle proti barvosleposti. Aktuálně.cz . 2013-02-09 . Dostupné online. 
  3. ↑ KASSIN, Saul M. Psychologie. Brno: Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1716-3. S. 91. 
  4. ↑ EnChroma®: Brýle, které pomáhají vidět barvy. Lentiamo . . Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy