Balduin I. Flanderský

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Balduin I. Flanderský a všechny různé aspekty, které jej tvoří. Od jeho vzniku a vývoje až po jeho dopad na současnou společnost se ponoříme na cestu objevování a učení. Budeme analyzovat jeho důsledky v různých oblastech, od vědy a techniky po umění a kulturu. S kritickým a reflexivním pohledem se ponoříme do pozitivních a negativních aspektů Balduin I. Flanderský a také do jeho vlivu na náš každodenní život. Připojte se k nám na této prohlídce a objevte vše, co je třeba vědět o Balduin I. Flanderský.

Balduin I. Flanderský
NarozeníDesetiletí od 830
Úmrtí879
Auxerre
PohřbenEekhout Abbey
PotomciBalduin II. Flanderský, Rodulf Flanderský a Charles van Vlaanderen
OtecOdoacer
PříbuzníArnulf I. Flanderský[1], Adelolf, Count of Boulogne[2], Mathilde van Vlaanderen, Comtesse de St. Pol[2], Ealswid of Flanders a Ermentrude of Flanders (vnoučata)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Balduin I. Flanderský zvaný Balduin Železná paže (fr. Baudouin dit Bras de Fer; 837/840 – 2. ledna 879) byl první flanderský hrabě.

Biografie

Původ

Balduin se měl narodit jako syn forestiera (osoby, jež se starala o lesy, lesníka) Odoakara (zvaného též Audacer či Ilghelram) a neznámé matky.

Manželství s Juditou, získání titulu

První zmínka o Balduinovi pochází z roku 862 a zmiňuje ho jako hraběte jednoho z flanderských krajů (aniž upřesňuje, kterého). Tehdy se Judita Flanderská, vdova po králích Wessexu Æthelwulfovi a Æthelbaldovi, dcera Karla II. Holého, který byl zakladatelem a prvním králem Západofranské říše, navrátila po smrti svého druhého manžela Æthelbalda na dvůr svého otce. Karel, který právě mířil do Soissons, se doslechl různé zvěsti o své dceři, a aby zjistil pravou skutečnost, vyslal k ní svého syna Ludvíka a Balduina, neboť měl zřejmě v úmyslu dceři sjednat další sňatek. Prozatím ji zavřel do kláštera v Senlis. Judita nicméně o Vánocích roku 861 s Balduinem z kláštera utekla a patrně ještě v klášteře, před útěkem, se za něj provdala.

Karel II. Holý jmenuje Balduina I. hrabětem flanderským (iluminace z 15. století)

Juditin otec se rozzuřil a hodlal Balduina uvěznit; jsou dochovány zprávy o tom, že psal dopis vikingovi Rorikovi z Dorestadu a biskupovi a zakázal jim poskytnout páru útočiště. Manželé se však utekli ke dvoru Juditina bratrance Lothara Lotrinského, kam přibyli v říjnu roku 862. Museli čelit perzekuci, neboť byli Karlem a jeho biskupy exkomunikováni a Balduin byl pro únos a neuposlechnutí panovníka zbaven svých lén. V odpověď na to se oba vydali na pouť do Říma, aby dosáhl požehnání papeže Mikuláše I. Papež se po vyslechnutí páru ujal role prostředníka v ožehavém sporu a žádal krále, aby Balduinovi odpustil. V dopise mu doporučoval, aby jej opět přijal do své přízně, protože jinak by se Balduin mohl spojit s Normany, a Juditině matce zase psal o tom, jak Balduin lituje svého provinění.[3] Také apeloval na biskupy a biskupa Hinkmara žádal, aby se přimluvil na podporu Balduina.[4] Biskup Hinkmar byl nesmiřitelným odpůrcem obou provinilců kvůli únosu,[3] a tak se Judita s otcem setkala až v říjnu 863 ve Verberie. Dne 13. prosince téhož roku byli Balduin a Judita v Auxerre oficiálně oddáni.

Flanderský hrabě

Tchán udělil Balduinovi titul hraběte z Gentu a později tituly hraběte z Ternois a hraběte flanderského. Balduin měl bránit vikinským útokům. Není jasné, zda se takto Karel nerozhodl v naději, že Balduin bude v bojích zabit, ten ale situaci zvládl překvapivě dobře. Odrazil vikinskou hrozbu, rozšířil svou armádu i území a stal se z něj věrný přívrženec krále Karla. V roce 871 vedl jednání se vzbouřeným Karlovým synem Karlomanem. Jeho síla a schopnosti v boji byly pověstné a přinesly mu přídomek Železná paže.

Balduin vybudoval opevnění Arrasu, Gentu i Brugg. Celý svůj život bojoval o rozšíření svých statků a učinil ze svých držav jedno z největších panství západofranské říše. Zemřel v roce 879 a byl pohřben v opatství Saint-Bertin poblíž Saint-Omer.

Potomci

Z manželství s Juditou vzešli čtyři potomci – tři synové a dcera:

Reference

  1. ↑ Kindred Britain.
  2. ↑ a b Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. ↑ a b ENNENOVÁ, Edith. Ženy ve středověku. Praha: Argo, 2001. ISBN 80-7203-369-7. S. 63. 
  4. ↑ Ženy ve středověku, str. 64

Externí odkazy