V dnešním světě hraje Baldassare Maggi zásadní roli v každodenním životě lidí. Ať už jako zdroj inspirace, jako předmět studia nebo jako historický odkaz, Baldassare Maggi je téma, které nikdy nepřestane překvapovat a fascinovat ty, kteří se ponoří do jeho obrovského vesmíru. V průběhu let Baldassare Maggi upoutal pozornost výzkumníků, umělců, vědců a milovníků vědění, kteří věnovali hodiny a hodiny studiu a rozjímání, aby pochopili její význam ve společnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Baldassare Maggi a zjistíme, jak ovlivnil různé oblasti lidského života.
Baldassare Maggi | |
---|---|
Narození | 16. století nebo 1550 Arogno |
Úmrtí | 26. března 1619, 27. března 1619 nebo 29. března 1629 Arogno |
Povolání | architekt a stavitel |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Baldassare Maggi (počeštěně také Baltazar Maggi, někdy uváděný s přídomkem z Arogna) (kolem roku 1550? Arogno, nyní kanton Ticino, Švýcarsko – asi 1619 nebo 1629?) byl italský architekt a stavitel, významný představitel manýrismu.
Narodil se jako syn Stefana Maggiho. První písemná zmínka o jeho pobytu v Čechách pochází z roku 1575, kdy je uveden v Českém Krumlově, kde pracoval na hradě Viléma z Rožmberka. Podle kontextu se předpokládá, že tam ve službách Rožmberků a pánú z Hradce pracoval od roku 1570 .[1] Do konce osmdesátých let pak pracoval na mnoha stavbách patřících Rožmberkům a pánům z Hradce. Mezi jeho díla patří zejména přestavby hradů na zámky, např. Český Krumlov, Bechyně, Jindřichův Hradec, Hluboká, Brtnice či Pivovar Třeboň.
Má se za to, že na panství Vokovy manželky, Kateřiny z Ludanic v Lipníku nad Bečvou se mezi lety 1590–1593 podílel na stavbě bratrského sboru (dnešního kostela sv. Františka Serafinského), byť bez dostatečných dokladů. Tyto domněnky se zakládají na rodinných vazbách objednavatelů i na technologické a vnější podobnosti staveb - zakládání objektu na pilotech (podobně jako na zámku Kratochvíle) nebo členěním fasády lizénovými rámci (viz Rondel v Jindřichově Hradci).[2][3]
Od roku 1591 je doložen opět ve svém rodném Arognu, kde pak také nejspíše roku 1619 zemřel.[4]