Austronéské jazyky

V dnešním světě je Austronéské jazyky předmětem rostoucího zájmu a debat v různých oblastech. Od svého vzniku Austronéské jazyky upoutal pozornost odborníků, akademiků, výzkumníků a široké veřejnosti a vyvolal řadu diskusí a úvah o jeho dopadu, relevanci a možných důsledcích. Různé přístupy a perspektivy týkající se Austronéské jazyky daly vzniknout rozsáhlému souboru znalostí a informací, které sahají od historických a kulturních aspektů až po vědecké a technologické otázky. V tomto smyslu se tento článek snaží nabídnout komplexní a multidisciplinární vizi Austronéské jazyky, která se zabývá různými aspekty a přístupy, které nám dnes umožňují prohloubit její chápání a význam.

Austronéské jazyky
Rozšíření austronéských jazyků. Červeně malajsko-polynéská větev, fialově všechny ostatní (formosanské).
Rozšíření austronéských jazyků. Červeně malajsko-polynéská větev, fialově všechny ostatní (formosanské).
Rozšířeníostrovy jihovýchodní Asie, Malajsie, Vietnam a Kambodža, Madagaskar, Oceánie a Nový Zéland
Počet mluvčíchzhruba 350 milionů
Počet jazykůzhruba 1000
Klasifikace
ISO 639-2map
Dělení

(několik samostatných větví na Tchaj-wanu)

Austronéské jazyky na Tchaj-wanu před počátkem čínské kolonizace (podle Austronesian Basic Vocabulary Database (2008))

Austronéská jazyková rodina je jednou z hlavních světových jazykových rodin. Jazyky do ní náležícími se hovoří především na ostrovech jihovýchodní Asie, na Madagaskaru, na Novém Zélandu a v Oceánii. Pravlast těchto jazyků je na Tchaj-wanu, kde se proto také nachází většina jazykových větví této rodiny. Drtivá většina austronéských jazyků i mluvčích ovšem přísluší k malajsko-polynéské skupině, jež vychází z pajwanské větve tchajwanských jazyků.

Jedna z největších námořních migračních vln, během níž se austronéské jazyky rozšířily z Tchaj-wanu na ostrovy Tichého i Indického oceánu, započala pravděpodobně zhruba 4 tisíce let př. n. l. a završila se až v 8. století, kdy Maorové dorazili na Nový Zéland. Na samotném Tchaj-wanu jsou domorodé austronéské jazyky vytlačovány čínštinou, ovšem jazyky malajsko-polynéské větve patří naopak mezi nejpoužívanější jazyky světa. Například indonéština je úředním jazykem v Indonésii a jako dorozumívací jazyk ji používá až 200 milionů mluvčích, javánštinu používá jako rodný jazyk kolem 80 milionů mluvčích.

Spekuluje se o vzdálenější příbuznosti s austroasijskou jazykovou rodinou, případně i s rodinami hmong-mien a tajsko-kedajskou, s nimiž by mohly tvořit austrickou jazykovou nadrodinu.

Dělení

Moderní dělení

Podle novějších systémů austronéské jazyky rozšířené mimo Tchaj-wan patří do malajsko-polynéské větve, zatímco formosanské (tchajwanské) jazyky tvoří několik samostatných větví. Jejich dělení se v jednotlivých systémech poněkud odlišuje:

Podle Austronesian Basic Vocabulary Database (2008)

Podle ABVD se dělí na 8 základních větví, přičemž malajsko-polynéské jazyky jsou podskupinou paiwanských:[1]

Podle Ethnologue.com

Podle serveru Ethnologue se dělí na 11 základních větví a malajsko-polynéské jazyky jsou jednou z nich:[2]

Tradiční dělení

V dnes již zastaralém tradičnějším dělení tvoří jednotlivé formosanské větve pouze podskupinu západoaustronéských jazyků:[3]

  • Západní skupina
    • indonéské jazyky
      • indonéština (bahasa Indonesia)
      • malajština (bahasa Melayu)
      • malajsiština (bahasa Malaysia)
      • minangkabauština
      • atežština (bahasa Aceh)
      • batačtina
      • dajacké jazyky
      • javánština (basa Jawa, cara Jawi)
      • sundština
      • madurština
      • balijština
      • sasačtina
      • bavština
      • bugijština
      • makasarština
      • tagalština-filipínština (Tagalog, Tagal, Pilipino)
      • kavalanština (Tchaj-wan)
      • severoformosanština (Tchaj-wan)
      • amisština (Tchaj-wan)
      • bununština (Tchaj-wan)
      • tsou-rukaiština (Tchaj-wan)
      • sirajaština (Tchaj-wan)
      • pujumština (Tchaj-wan)
      • paiwanština (Tchaj-wan)
      • visajština
      • ilokština
      • malgaština (fiteny Malagasy)
      • kokota

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archivovaná kopie. language.psy.auckland.ac.nz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 
  2. ↑ http://www.ethnologue.com/show_family.asp?subid=89851
  3. ↑ Aleš Klégr, Petr Zima et al.: Světem jazyků, Albatros, Praha, 1989.
  4. ↑ Internetová jazyková příručka . Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i, 2008–2025. Heslo samojština. 

Související články

Externí odkazy

Jazykové rodiny
Evropa a jižní, západní a severní Asie
východní a jihovýchodní Asie
Afrika a jihozápadní Asie
skupiny jazykových rodin a svazy
izolované jazyky