Téma Auguste-Rosalie Bisson je tématem, které v posledních letech upoutalo pozornost mnoha lidí. Vzhledem k tomu, že se stále více zaměřujeme na důležitost tohoto tématu, není divu, že studie a výzkumy o Auguste-Rosalie Bisson jsou na vzestupu. Od svého vzniku až po dopad na moderní společnost zůstává Auguste-Rosalie Bisson dnes tématem debat a úvah. Při dalším zkoumání tohoto tématu se setkáváme s řadou pohledů a názorů, které nás nutí zpochybňovat naše vlastní přesvědčení a znalosti o Auguste-Rosalie Bisson. V tomto článku se ponoříme do světa Auguste-Rosalie Bisson a prozkoumáme jeho význam v našem současném životě.
Auguste-Rosalie Bisson | |
---|---|
Narození | 1. května 1826 Paříž |
Úmrtí | 22. května 1900 (ve věku 74 let) 6. pařížský obvod |
Povolání | fotograf, malíř a daguerrotypista |
Příbuzní | Louis-Auguste Bisson[1] (bratr) |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Auguste-Rosalie Bisson (1. května 1826, Paříž – 22. dubna 1900, tamtéž) byl francouzský fotograf, aktivní od roku 1841 až do své smrti. Byl synem heraldického malíře Louise-Françoise Bissona a bratr Louise-Augusta Bissona. Fotografoval krajinu, architekturu a také portréty. V létě roku 1861 se stal prvním člověkem, který fotografoval z vrcholu Mont Blanc.
Jeho bratr otevřel vlastní fotografické studio na začátku roku 1841. Brzy poté vstoupil do firmy také Auguste-Rosalie Bisson. Jejich studio bylo poblíž kostela La Madeleine v Paříži a proslavili se jako Bratři Bissonovi („Frères Bisson“).
V roce 1855 přicestoval do Paříže fotograf z Chicaga Samuel Masury, aby se od nich naučil dělat fotografický proces na skleněné negativy. Jejich krajiny a architektonické pohledy začaly prožívat mezinárodní slávu.[2]
V roce 1860 se zúčastnili společně s Napoleonem III. jeho návštěvy v Savojsku a Švýcarsku. Oba bratři tam pořídili pozoruhodné obrazy krajiny. Po obdržení povzbudivé reakce na jejich práci, vystoupili následující rok bratři Bissonovi na horu Mont Blanc, přičemž s nimi putovalo pětadvacet nosičů technického vybavení. Museli nahoru dopravit temnou komoru včetně kamínek na rozehřátí sněhu, vše okolo 250 kg. Fotografie byly provedeny s využitím kolodiového procesu na velkoformátové negativy, často až 30 × 40 cm.[3]
Bratři odmítali zmenšit své obrazy na velikost „carte de visite“, a možná také proto po čtyřech letech ukončili svou podnikatelskou činnost.
V roce 1977 byly fotografie obou bratrů prezentovány na výstavě documenta 6 v Kasselu v oddělení fotografie, a byly ukázány v kontrastu k současnému umění v rámci 150 let fotografie.