V dnešním světě se Assal stal tématem obecného zájmu. S rozvojem technologií a globalizací získává Assal stále větší význam v různých oblastech společnosti. Ať už v akademické, pracovní, sociální nebo kulturní oblasti, Assal se stal tématem neustálých konverzací a debat. Význam Assal vedl k četným studiím a výzkumům, které se na něm prováděly s cílem lépe porozumět jeho dopadu a nalézt způsoby, jak jej účinně řešit. V tomto článku prozkoumáme význam a důležitost Assal v současném kontextu a také jeho vliv na náš každodenní život.
Assal Asal | |
---|---|
![]() Jezero Assal, Džibuti | |
Poloha | |
Světadíl | Afrika |
Stát | ![]() |
Regiony | Tadjoura, Dikhil |
![]() ![]() Assal | |
Zeměpisné souřadnice | 11°39′ s. š., 42°25′ v. d. |
Rozměry | |
Rozloha | 54 km² |
Délka | 10 km |
Šířka | 7 km |
Objem | 400 mil. m³ |
Povodí | 900 km² |
Max. hloubka | > 20 m |
Ostatní | |
Typ | sopečné jezero |
Nadm. výška | −153 m n. m. |
Sídla | Randa |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Assal (francouzsky Lac Assal, arabsky بحيرة عسل) je sopečné jezero v centrální oblasti země Džibutsko, nacházející se z části na území tzv. Tadjoura Region a Dikhil Region. Jezero leží ve výšce 153 m pod úrovní Rudého moře a je to nejnižší bod na africkém kontinentu.[1] Jezero má maximální délku 10 km a největší šířku do 7 km. Celková plocha činí 54 km², přičemž průměrná hloubka je 7,4 m. Celkový objem vody v jezeře je přibližně 400 mil. m³.[2]
Jezero leží poblíž průlivu Bab-al-Mandab, která spojuje Adenský záliv s Rudým mořem. Vyplňuje Assalskou proláklinu, kde se odštěpuje kontinentální africký zlom – Velká příkopová propadlina. Asi 70 km na východ od jezera se nachází hlavní město Džibutska – Džibuti.
Zdroje jezera jsou podpovrchové prameny, které sytí záliv Golfe de Tadjoura.
Jedná se o jezero s největším objemem slané vody na světě. Slanost se pohybuje v koncentraci 34,8 %, což je více než koncentrace soli v Mrtvém moři a zhruba 10x slanější než mořská voda.[3] V hloubce 20 metrů byla naměřená dokonce koncentrace 39,8 %. Letní teploty zde dosahují téměř 60° C a spolu s velmi slanou vodou to oblast jezera činí jedním z nejnehostinnějších míst světa.
Jezero je zbarveno velkou paletou odstínů. Vedle sebe zde najdeme bělostné solné pláně, mělké tůňky s tyrkysovou vodou a na hladině zbarvené minerály, od světle fialové přes zelenou či hnědou, leží vějíře soli. Většina vody obsažené v jezeře je původem z Rudého moře, odkud prosakuje puklinami a trhlinami.
Poprvé ho Evropané navštívili až počátkem 20. století, ale až po dalších 50 letech tento přírodní jev plně pochopili. Průzkum poskytl vědcům důkazy o pohybu velkých zemských ker – litosférických desek. Zde v místě, kde leží jezero, došlo kdysi k rozdělení kontinentu a následnému oddálení zlomových krajů. Rozšiřující se proláklina se začala plnit vodou. Jezero vzniklo před 1–4 miliony let.
Jezero je obklopeno solnou pánví (ve směru západ-severozápad), kde se těží sůl a přepravuje se karavanami do Etiopie.[4]