Artefakt (archeologie)

Výstava artefaktů doby římské v Národním muzeu Neolitická sekerka s topůrkem, příklad kombinovaného artefaktu Oděv doby bronzové – příklad složeného artefaktu

Artefakt je druhem archeologického pramene. Jedná se o předmět, který byl člověkem záměrně vytvořený nebo pozměněný tak, aby sloužil k nějakému konkrétnímu účelu. Artefakty tvoří nejpočetnější složku archeologických nálezů, ale pro poznání života v minulosti jsou neméně významné i další druhy archeologických pramenů – ekofakty a přírodní prameny.

Artefakty jsou nedílnou součástí lidské historie i současnosti, člověk bez vytváření artefaktů nemůže existovat.

Druhy artefaktů

Artefakty mohou mít velmi různorodou podobu. Existují ve formě movité (spona, nádoba) i nemovité (dům, hrob). V praxi se nejčastěji dělí podle materiálu (kovové, keramické, kostěné, dřevěné, aj.) nebo podle účelu (nádoby, nástroje, zbraně, ozdoby, hroby, opevnění, aj.).

Teoretické dělení artefaktů obsáhle zpracoval Evžen Neustupný:

Jednoduchý artefakt

Jednoduchý artefakt má zpravidla určité části, které však nejsou schopné samostatné existence a nemají vlastní účel. Bývají vyrobeny z jednoho druhu materiálu. Příkladem jednoduchého artefaktu je keramická nádoba nebo nůž. Částmi nádoby jsou například hrdlo, podhrdlí, ucho nebo podstava, žádná z nich však nemůže u funkční nádoby existovat samostatně a beze zbytku nádoby ji nelze použít.

Kombinovaný artefakt

Kombinovaný artefakt se skládá z jednotlivých dílů, které jsou sestaveny určitým konkrétním způsobem. Tyto díly, často vyrobené z odlišných materiálů, mohou mnohdy existovat samostatně (artefakt lze rozložit), ale nemají takto žádný vlastní účel, nelze je bez ostatních dílů použít. Příkladem kombinovaného artefaktu je šíp s kamenným hrotem nebo vůz.

Takovéto předměty jsou již náročnější na interpretaci, protože jednotlivé díly lze vyměňovat a prodlužovat tak životnost artefaktu téměř do nekonečna. Také se často nachází pouze některé z dílů. Například kamenná neolitická sekerka bývá archeologickým výzkumem zachycena, ale její dřevěné topůrko se v zemi většinou rozloží.

Složený artefakt

Složený artefakt sestává z jednotlivých součástí, představovaných jednoduchými i kombinovanými artefakty. Každá ze součástí je schopná samostatné existence a plní svůj vlastní účel. Při uspořádání do složitějšího artefaktu pak mají navíc svůj účel jako celek. Mezi složené artefakty patří například lidský oděv (košile + kalhoty + vesta, aj.), hrobová výbava (nádoby + zbraně + šperky, aj.), dům nebo město. Náhodný shluk artefaktů bez vnitřní struktury však složeným artefaktem není.

Složené artefakty lze dále dělit:

Účel artefaktů

Všechny artefakty byly vytvořeny k nějakému účelu. Tím nemusí být podle názoru Evžena Neustupného pouze čistě praktická funkce, ale zároveň také společenský význam a symbolický smysl. Společenský význam artefaktů znamená, že pomáhají vytvářet a určovat mezilidské vztahy. Symbolický smysl artefaktů spočívá v jejich schopnosti působit v komunikaci mezi lidmi. Příkladem může být hrob – jeho praktickou funkcí je možnost odstranění mrtvého těla. Zároveň však hrob spojuje pozůstalé a další truchlící a také slouží ke komunikaci se světem předků.

Účel artefaktů nelze jednoduše pozorovat jako v případě současné (živé) společnosti. Může být pouze rekonstruován pomocí archeologické metody. V některých případech je účel artefaktu zřejmý, jindy však jen obtížně zjistitelný. Nejsnazší je identifikace praktické funkce artefaktů (obuv, nůž, aj.), často však odborníkům zcela unikají společenské a symbolické aspekty.

S účelem artefaktů také souvisí jejich role v lidském světě:

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b KUNA, Martin, et al. Archeologie pravěkých Čech 1. Pravěký svět a jeho poznání. 1. vyd. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 2007. ISBN 978-80-86124-75-9. 
  2. ↑ NEUSTUPNÝ, Evžen. Metoda archeologie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007. 206 s. ISBN 978-80-7380-075-8. 
  3. ↑ NEUSTUPNÝ, Evžen. Teorie archeologie. 1. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2010. 319 s. ISBN 978-80-7380-244-8. 

Literatura

Externí odkazy