V tomto článku se bude téma Armand Jean Le Bouthillier de Rancé zabývat z různých pohledů a přístupů. Armand Jean Le Bouthillier de Rancé je dnes velmi aktuální téma, které upoutalo pozornost odborníků, výzkumníků i široké veřejnosti. V průběhu historie byl Armand Jean Le Bouthillier de Rancé předmětem četných studií, debat a úvah, které demonstrovaly důležitost pochopení jeho dopadu a dosahu. V tomto smyslu je hlavním cílem tohoto článku analyzovat různé dimenze Armand Jean Le Bouthillier de Rancé a nabídnout komplexní přehled, který čtenářům umožní pochopit jeho význam, důsledky a možné dopady v různých oblastech společnosti. Kromě toho budou prezentovány nové výzkumy a objevy, které rozšiřují naše chápání Armand Jean Le Bouthillier de Rancé a nabízejí aktualizovanou a obohacující vizi tohoto velmi relevantního tématu.
Armand Jean Le Bouthillier de Rancé | |
---|---|
![]() | |
Narození | 9. ledna 1626 Paříž |
Úmrtí | 27. října 1700 (ve věku 74 let) Opatství La Trappe |
Místo pohřbení | Opatství La Trappe |
Povolání | kanovník a teolog |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Partner(ka) | Marie de Bretagne d'Avaugour |
Rodiče | Denis Bouthillier |
Funkce | opat |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Armand Jean Le Bouthillier de Rancé (9. ledna 1626 Paříž – 27. října 1700 Soligny-la-Trappe) byl francouzský konvertita, autor polemických spisů a duchovních děl. V roce 1664 založil v opatství La Trappe Řád cisterciáků přísné observance – trapistů.
Chateaubriand napsal roku 1844 Rancého životopis.
Na kněze byl Rancé vysvěcen roku 1651 svým strýcem Victorem Le Bouthillierem, arcibiskupem z Tours. Tento fakt však neznamenal žádnou změnu v jeho stylu života, který byl velmi světský. O rok později zemřel jeho otec, který mu zanechal rozsáhlé majetky. Již ve věku 26 let tak Rancé disponoval značným bohatstvím, které neváhal utrácet za hostiny a pořádání honů, pro které měl velkou vášeň. Hlasu svého svědomí nevěnoval velkou pozornost.
První událostí, která ho duchovně zasáhla a vedla k jeho konverzi, byla smrt jeho milenky Marie d'Avaugour, vévodkyně z Montbazonu, v roce 1657. Odjel na svůj zámek ve Verets, kde se věnoval úvahám o marnostech života. Začal pak žít více v souladu se svými povinnostmi. O tři roky později na něj obrovským dojmem zapůsobila také smrt jeho přítele Gastona, vévody z Orléans. Zbavil se pak veškerého majetku s výjimkou opatství La Trappe, kam poprvé přijel roku 1662. O rok později získal od krále povolení k reformě klášterního života.[1]