Antropický princip

V dnešním světě je Antropický princip tématem, které upoutalo pozornost a zájem mnoha lidí po celém světě. Od svého dopadu na společnost až po svůj význam v populární kultuře, Antropický princip vyvolal široké spektrum diskusí a debat. S historií sahající do desetiletí zpět se Antropický princip vyvíjel a přizpůsoboval změnám ve společnosti a udržoval si svůj vliv v mnoha aspektech každodenního života. V tomto článku prozkoumáme důležitost Antropický princip a jeho roli v moderním světě, analyzujeme jeho dopad a relevanci v různých oblastech.

Antropický princip (AP) je filosofický pokus o vysvětlení skutečnosti, že hodnoty základních fyzikálních konstant se nacházejí v takových rozmezích, které umožňují vznik inteligentního života. Kritici namítají, že neumožňuje falzifikaci a jde o tautologii (stejně jako jemně naladěný vesmír). Namítají, že jde o výběrové zkreslení stejně jako jiný antropocentrismus.

Existují minimálně dvě verze AP – slabá a silná.

Slabá verze

Slabá verze antropického principu představuje konstatování, že náš vesmír měl a má takové vlastnosti, že se v něm mohly vyvinout inteligentní bytosti.

Aby vůbec mohl někdo položit otázku po tom, proč se vyvinuly inteligentní bytosti, musí totiž tyto inteligentní bytosti existovat.

Slabý antropický princip tak může být i nástrojem přírodních věd (zejména v kosmologických oborech) pro určování vlastností vesmíru i v takových případech, kdy není možné ověřovat předpovědi teorií reprodukovatelným experimentem a měření neumožňuje přímo ověřit vlastnosti v dřívějších fázích vývoje vesmíru. Vědecké teorie musí být „schopny zajistit“ vznik hmoty v takové podobě a s takovými vlastnostmi a vzájemným působením, aby mohly vzniknout nejen pozorovatelné projevy, ale i podmínky pro existenci pozorovatele, tedy člověka.

Z tohoto obecného principu na „vyladěnost“ vesmíru plynou mnohá velmi konkrétní omezení na vlastnosti prostoru, elementárních částic a jejich interakcí, na hodnoty fyzikálních konstant a vzájemnou provázanost všech těchto vlastností, například:[1][2][3][4][5][6][7]

  • hustota hmoty ve vesmíru blízká rovnovážné a omezená hodnota kosmologické konstanty (aby se vesmír příliš rychle nerozepjal a neumožnil tak vznik kondenzovaných objektů či naopak nesmrštil v čase, který by nepostačoval ke vzniku života)
  • 3 rozvinuté prostorové dimenze ve vztahu k úbytku gravitačních a elektrostatických sil se čtvercem vzdálenosti od zdroje (aby hmota byla schopna tvořit vázané soustavy)
  • vyladěný poměr elektromagnetického a gravitačního působení a Pauliho vylučovací princip pro fermiony (pro zaručení rozprostraněnosti kondenzovaného stavu hmoty)
  • vyladěný poměr hmotností protonu a elektronu (ve vztahu k velikosti elektromagnetické interakce) a rovnost absolutní hodnoty jejich nábojů (pro zajištění stability atomů)
  • vyladěný poměr hmotností protonu, neutronu a elektronu a poměru silné a elektrostatické interakce (pro zajištění stability nevodíkových jader)
  • vyladěný vztah účinných průřezů jaderných reakcí pro záchyt protonu a deuteronu a vazebných a excitačních energií lehkých jader (pro vznik biogenních prvků po velkém třesku) a mnoho dalšího.

Silná verze

Silná verze AP (jejímiž zastánci jsou Barrow a Tipler) je metafyzické tvrzení, které tvrdí, že vesmír se nutně vyvinul tak, aby se v něm mohly vyvinout inteligentní bytosti.

Reference

  1. ↑ BARROW, John D. Teorie všeho. Překlad Novotný, Jan. Praha: Mladá fronta, 1996. 270 s. (Kolumbus). ISBN 80-204-0602-6. 
  2. ↑ BARROW, John D.; TIPLER, Frank J. The Anthropic Cosmological Principle. Oxford: Oxford University Press, 1988. 736 s. ISBN 0192821474, ISBN 978-0192821478. (anglicky) 
  3. ↑ BARROW, John D. Konstanty přírody: Čísla skrývající nejhlubší tajemství vesmíru. Překlad Langer, Jiří. 1.. vyd. Litomyšl: Paseka, 2005. 288 s. (Fénix). ISBN 80-7185-689-4. 
  4. ↑ CARR, B. J.; REES, M. J. The anthropic principle and the structure of the physical Word. Nature. 12. duben 1979, svazek 278, s. 605–612. Dostupné online. ISSN 0028-0836. (anglicky)  Archivováno 17. 12. 2013 na Wayback Machine.
  5. ↑ HAWKING, S. W. Stručná historie času: Od velkého třesku k černým dírám. Překlad Vladimír Karas. 1.. vyd. Praha: Argo: Dokořán, 2007. 204 s. (Aliter). ISBN 978-80-7363-144-4, ISBN 978-80-7203-946-3. 
  6. ↑ REES, M. Pouhých šest čísel: Skryté síly utvářející vesmír. Překlad Urban, Zdeněk. 1.. vyd. Praha: Academia, 2004. 196 s. ISBN 80-200-1152-8. 
  7. ↑ VILENKIN, A. Mnoho světů v jednom: Pátrání po dalších vesmírech. Překlad Klimánek, Oldřich. 1.. vyd. Litomyšl: Paseka, 2009. 232 s. (Fénix). ISBN 978-80-7185-936-9. 

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.