Antonín Maria Claret

V dnešním světě hraje Antonín Maria Claret zásadní roli v našich životech. Od svého dopadu na společnost až po svůj vliv na kulturu, Antonín Maria Claret má významný dopad na různé aspekty každodenního života. Jak se neustále posouváme do 21. století, Antonín Maria Claret nadále přitahuje pozornost lidí všech věkových kategorií, pohlaví a prostředí. V tomto článku prozkoumáme roli, kterou Antonín Maria Claret hraje v naší moderní společnosti, analyzujeme její důsledky a význam ve vztahu k různým kontextům a historickým momentům.

Svatý
Antonín Maria Claret
Sv. Antonín Maria Claret
Sv. Antonín Maria Claret
Arcibiskup
Narození23. prosince 1807
Španělsko Sallent
Úmrtí24. října 1870
Francie Fontfroide
Svátek24. října
Místo pohřbeníSant Antoni Maria Claret de Vic
Státní občanstvíŠpanělsko
ŘádTovaryšstvo Ježíšovo a Kongregace misionářů synů Neposkvrněného srdce blahoslavené Panny Marie
Vyznáníkatolická církev
Blahořečen25. února 1934
Svatořečen7. května 1950
Uctíván církvemiŘímskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributybiskupská klerika, berla, kniha
Patronemobchodníků z textilem, tkalců, katolického tisku, Klaretiánů
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Antonín Maria Claret (psáno také jako Klaret) (španělsky Antonio María Claret y Clarà) (23. prosince 1807, Sallent – 24. října 1870, Fontfroide) byl španělský katolický kněz a zakladatel misijního řádu synů Neposkvrněného srdce blahoslavené Panny Marie (zvaných klaretini), arcibiskup v Santiagu de Cuba.

Biografie

Pocházel z početné rodiny (byl pátý z deseti dětí). Původně pracoval jako tkadlec, později odešel do Barcelony. Zde vstoupil v roce 1829 do semináře a v roce 1835 byl vysvěcen na kněze. Poté působil jako kněz v rodném Katalánsku. Roku 1839 vstoupil v Římě do noviciátu jezuitů, ale kvůli zdravotnímu stavu nemohl ve formaci pokračovat. Vrátil se do Španělska, působil zde jako lidový kazatel a misionář.

V roce 1849 založil misionářskou kongregaci klaretinů, o rok později byl jmenován arcibiskupem v Santiagu na Kubě, kde předtím 14 let neměli biskupa. Začal zde pořádat exercicie pro kněze a lidové misie. Snažil se o rozvoj věřících v oblasti duchovní, mravní i sociální. Několikrát byl kvůli tomu na něj spáchán atentát. V roce 1857 se musel vrátit do vlasti, stal se duchovním rádcem a zpovědníkem královny Isabely II. Tu také v roce 1868 doprovázel do vyhnanství. Zúčastnil se Prvního vatikánského koncilu. Zde onemocněl a po návratu zemřel v cisterciáckém opatství ve Fontfroide v jižní Francii.

Blahořečen byl 25. února 1934, Piem XI. a svatořečen 7. května 1950 Piem XII.

Odkazy

Související články

Externí odkazy