Antonín Nerad

Antonín Nerad
Antonín Nerad
Narození	19. října 1889
Úmrtí	25. dubna 1947 (ve věku 57 let) Praha
Příčina úmrtí	popraven
Bydliště	Praha - Braník, Zelinářská ulice (Gärtlergasse)
Povolání	štábní rotmistr československé armády, konfident gestapa, pomocník popravčího
Znám jako	Kučera, Dvořák
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Nerad (19. října 1899 – 25. dubna 1947 v Praze) byl původně (do roku 1938) štábním rotmistrem prvorepublikové československé armády. Po okupaci byl pezionován, záhy se zapojil do ilegální organizace Obrana národa (ON), ale brzy byl zatčen a obviněn z odbojové činnosti. Pražské gestapo jej propustilo výměnou za to, že se stal jejím agentem (konfidentem) – provokatérem. Kvůli jeho působení v ilegální organizaci Všeobecné národní hnutí (známou více pod označením tzv. "prstýnkáři") se tato organizace stala volavčí sítí. Svou konfidentskou činností zavinil Antonín Nerad smrt stovek obětí.

Příklady zrazených

• Na jeho udání byl např. zatčen člen vedení PVVZ František Andršt. Za dopadení Františka Andršta obdržel Antonín Nerad (alias Kučera, gestapácké krycí jméno Dvořák) jidášskou sumu 50 000 protektorátních korun.
• Podle některých pramenů to byl právě Antonín Nerad, kdo prozradil schůzku podplukovníka Josefa Balabána v dejvické lekárně dne 22. dubna 1941 a umožnil tak (po krátké přestřelce) jeho dopadení a zatčení.
• Představitel odbojové organizace Obrana národa plukovník Josef Churavý byl od schůzky (8. května 1941) s "prstýnkářem" Neradem sledován čtyři měsíce, než se mu 9. září 1941 podařilo z hledáčku gestapa zmizet a opět se ponořit do ilegality.
• Ing. Josef Friedl řídil činnost ilegální odbojové organizace PVVZ ve východních Čechách (na Chrudimsku a Nasavrcku) a současně vedl rozsáhlou zpravodajskou agendu. I on se stal jednou z mnoha obětí Antonína Nerada. Josef Friedl byl zatčen v sobotu 18. října 1941 v nakladatelství Jana Laichtera (Praha XII, U Rajské zahrady 956/4), až do roku 1944 byl pak vězněn na různých místech. Nakonec jej odsoudili 27. října 1944 k trestu smrti. Byl popraven 8. února 1945.

Další role A. Nerada

Od března 1944 působil Antonín Nerad jako jeden ze tří českých pomocníků popravčího Aloise Weisse v pankrácké sekyrárně. Zde asistoval při krvavých exekucích.

Po válce

Po konci 2. světové války byl Antonín Nerad zatčen a odsouzen Mimořádným lidovým soudem (MLS) v Praze k trestu smrti. Byl popraven oběšením 25. dubna 1947 v pankrácké věznici v Praze.

Odkazy

Poznámky

1. ↑ Antonín Nerad jako delegát ilegální skupiny "prstýnkáři" jednal v jarních a letních měsících roku 1941 se zástupcem PVVZ Františkem Andrštem. Gestapo se sledováním Andršta posléze dostalo na stopu celého ÚVODu. Neradův podíl na odhalení koordinačního orgánu nekomunistického odboje byl po válce prokázán u Mimořádného lidového soudu (MLS).
2. ↑ Dalšími pomocníky popravčího kata Aloise Weisse z řad Čechů byli Jan Kříž (později si změnil jméno na německé Johann Kreuz) a Robert Týfa. Zatímco kat Alois Weiss pobíral stálý plat, jeho pomocníci měli placenu asistenci u poprav jako přivýdělek (300 korun za jednu popravu).

Reference

1. ↑ a b c d MAREK, Vladimír. Mistři života a smrti (Jeden z pomocníků v pankrácké sekyrárně - Antonín Nerad) . www.valka.cz, 2015-02-27 . Vyšlo v časopise Fakta a svědectví 1/2012 vydavatelství Naše Vojsko.. Dostupné online. 
2. ↑ a b c d e f g h ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1941 - 1943). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. Kapitola VII (Mistři pěvci), s. 15, 18, 219, 220. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je druhý z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 
3. ↑ a b c d Nacistické bezpečnostní složky v protektorátu . . Dostupné online. 
4. ↑ a b KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka publishers, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. Kapitola Ve spárech bestie, s. 163, 164. 
5. ↑ a b POBŘÍSLO, Pavel. Prstýnkáři a 7. září 2009 v Kolíně a Lošanech . www.bojovnici.cz :: odbojové skupiny i jednotlivci, 2009-08-10 . Dostupné online. 
6. ↑ ŠIŠKA, Miroslav. Dva rozsudky smrti pro plukovníka Churavého. Fotografie převzato ze soukromého archivu PhDr. Miloslava Churavého. Sobotní příloha (Magazín) deníku PRÁVO. 2014-04-19, s. 28–31. 
7. ↑ VOZKA, Jaroslav. Hrdinové domácího odboje. Praha: nakladateství Práce, 1946. 152 s. Kapitola Podíl Dělnické akademie na odboji, s. 81. 
8. ↑ KETTNER, Petr; JEDLIČKA, Ivan Milan. Tajemství tří králů. Praha: Nakladatelství Mht, 1995. 174 s. (Akta: svazek první). Mht-06-95. S. 66. O lidech, kteří nesměli vstoupit do historie. 
9. ↑ VOZKA, Jaroslav. List z podzemního zápisníku - Dvakrát k smrti odsouzen. poválečné periodikum KVĚTEN 46. 1946, čís. 4. Přepis článku k dispozici v elektronické podobě na stránkách Sdružení přátel vojenské zeměpisné služby. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-03.  Archivováno 3. 9. 2014 na Wayback Machine.
10. ↑ KÝR, Aleš. Pankrácká popraviště z let 1926 – 1989. Historická penologie. 2006, čís. 1, s. 8. 
11. ↑ PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 143, 491.