V tomto článku se ponoříme do fascinujícího vesmíru Anna Macková, prozkoumáme jeho mnohé aspekty a jeho dopad na náš každodenní život. Od svých počátků až po současný vývoj, přes svůj význam v populární kultuře a svůj vliv v různých oblastech, Anna Macková dokázal upoutat pozornost milionů lidí po celém světě. Prostřednictvím podrobné a vyčerpávající analýzy odhalíme důvody, které činí Anna Macková tématem nevyčerpatelného zájmu, a také důsledky, které má na moderní společnost. Připravte se ponořit se do vzrušující cesty, která vás povede k lepšímu pochopení dopadu, který má Anna Macková na naše životní prostředí a na náš způsob vnímání světa kolem nás.
Anna Macková | |
---|---|
![]() | |
Narození | 13. dubna 1887 Studeňany ![]() |
Úmrtí | 4. května 1969 (ve věku 82 let) Nová Paka ![]() |
Povolání | malířka, grafička |
Partner(ka) | Josef Váchal (1920–1969) |
Podpis | ![]() |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Anna Macková (13. dubna 1887 Studeňany[1] — 4. května 1969 Nová Paka) byla česká výtvarnice.
Anna Macková se narodila ve Studeňanech u Jičína, kde její rodiče vlastnili statek. V letech 1909–1911 studovala portrét, zátiší a krajinu na pražské soukromé škole Karla Reisnera. Poté se věnovala studiu grafiky u Františka Horkého. V roce 1918 se poprvé setkala se svým budoucím partnerem Josefem Váchalem, jejich vztah však započal až v roce 1920 a zejména po smrti Váchalovy manželky Marie. V roce 1923 odjela s Josefem Váchalem na tříměsíční pobyt do Jugoslávie, kde ji okouzlilo jadranské pobřeží.[2] Anna Macková se starala Josefu Váchalovi o domácnost a financovala některé jeho výtvarné činnosti. Byla členem Kruhu výtvarných umělkyň, jehož výstav se zúčastňovala.
Po smrti matky v roce 1937 se spolu s Váchalem přestěhovala na statek rodiny Macků do Studeňan. Oba výtvarníci spolu žili ve Studeňanech až do smrti v roce 1969. Josef Váchal zemřel šest dní po smrti Anny Mackové. Oba jsou pochováni na hřbitově v Radimi.
Navazovala na secesi a umělce kolem Moderní revue. Po počátcích věnovaných olejomalbě se věnovala grafice, zejména dřevořezu a dřevorytu, kde byla ovlivněna Karlem Vikem.[3] Nebyla spřízněna se symbolisty, ale zejména v rostlinných zátiších a krajinách ze Šumavy a Slovenska, ze společných cest s J. Váchalem, je patrná secesní dekorativnost. V její pozdější grafice se projevuje vliv Josefa Váchala, zejména v technice barevného dřevorytu.[4] Tvořila autorské knihy („Kozlíček" (1922), „Koleda" (1921), „ Prázdninové putování" (1927)) a grafické cykly („Domažlice" (1917), „Z Českého ráje" (1918), „Náchodsko" (1919), „Z českých krajů" (1920), „Korčula" (1923), „České motivy" a „Zvířátka" (oba z roku 1926), „Hřbitovní nápisy v Albrechticích" a „Prášilská papírna" (1931)). Nejvýznamnější částí její tvorby se stala ex libris, kterých vytvořila celkem 226.[5][1]