Téma André Buffière je téma, které v průběhu času vyvolalo zájem a debatu. Od svého vzniku André Buffière přitahoval pozornost akademiků, odborníků i fandů. V následujícím článku podrobně prozkoumáme nejdůležitější aspekty André Buffière a zaměříme se na jeho význam, vývoj a dopad v různých oblastech. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy se budeme snažit poskytnout komplexní pohled na André Buffière se záměrem osvětlit jeho dopad na současnou společnost. André Buffière je bezpochyby téma, které si zaslouží důkladné prozkoumání a prostřednictvím tohoto článku se právě o to snažíme.
![]() André Buffière (1950) | |
Osobní informace | |
---|---|
Datum narození | 12. listopadu 1922 |
Místo narození | Vion |
Datum úmrtí | 2. října 2014 (ve věku 91 let) |
Místo úmrtí | 3rd arrondissement of Lyon |
Stát | ![]() |
Výška | 185 cm |
Hmotnost | 86 kg |
Příbuzní | Maurice Buffière (bratr) |
Klubové informace | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přehled medailí | ||
---|---|---|
Letní olympijské hry | ||
stříbro | OH 1948 | Francie |
Mistrovství Evropy v basketbalu mužů | ||
stříbro | ME 1949 | Francie |
bronz | ME 1951 | Francie |
bronz | ME 1953 | Francie |
Pierre André Buffière (12. listopadu 1922 Vion – 2. října 2014 Lyon) byl francouzský basketbalista, známý pod přezdívkou Bubu.[1] Měřil 185 cm a hrál na pozici křídla.
Začínal pod vedením Roberta Busnela v klubu ESSMG Lyon, s nímž získal v roce 1946 francouzský titul. Pak přestoupil do UA Marseille a vyhrál ligu v roce 1948. S klubem ASVEL Basket se stal mistrem Francie 1949, 1950, 1953 a 1955 i vítězem poháru v roce 1953. Končil jako hrající trenér ve Stade Auto Lyon.
V reprezentačním družstvu odehrál 96 mezistátních utkání a dosáhl 364 bodů. Byl členem týmu, který získal stříbrné medaile na Letních olympijských hrách 1948 v Londýně.[2] Účastnil se také olympijských her 1952 v Helsinkách, kde Francouzi obsadili osmé místo. Pětkrát startoval na mistrovství Evropy v basketbale mužů; v roce 1946 byl s francouzským týmem čtvrtý, v roce 1949 druhý, v letech 1951 a 1953 třetí a v roce 1955 devátý. Hrál v mužstvu, které na mistrovství světa v basketbalu mužů 1954 skončilo na čtvrtém místě. Hráčskou kariéru ukončil v roce 1957.
Byl úspěšný také jako trenér. V letech 1957 až 1964 vedl francouzskou reprezentaci a získal s ní bronzovou medaili na mistrovství Evropy v basketbale mužů 1959. Limoges CSP pod jeho vedením vyhrálo Koračův pohár v letech 1982 a 1983 a v roce 1983 získalo domácí double.[3] Byl mu udělen Řád čestné legie a ocenění Gloire du sport, v roce 2004 byl uveden do Síně slávy francouzského basketbalu.