Alonso Berruguete je dnes velmi aktuální téma, protože vzbudilo zájem mnoha lidí po celém světě. Od svého vzniku vyvolalo širokou škálu názorů a diskusí a mělo dopad na různé oblasti společnosti. Jeho význam spočívá v vlivu, který má na každodenní život lidí, a také v jeho potenciálu generovat významné změny v různých aspektech. V tomto článku podrobně prozkoumáme různé aspekty a dopady Alonso Berruguete s cílem poskytnout úplnou a obohacující analýzu tohoto tématu, které je dnes tak relevantní.
Alonso Berruguete | |
---|---|
![]() | |
Narození | 1486 Paredes de Nava |
Úmrtí | září 1561 (ve věku 74–75 let) Toledo |
Povolání | malíř, sochař a architekt |
Rodiče | Pedro Berruguete[1] a Elvira González |
Funkce | dvorní malíř |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Alonso González de Berruguete (asi 1488 Paredes de Nava – 1561 Valladolid) byl španělský malíř, sochař a architekt. Je považován za nejvýznamnějšího sochaře španělské renesance a je znám svými emotivními sochami zobrazující náboženské vytržení a utrpení.[2]
Berrugete studoval umění u svého otce, malíře Pedra Berrugueta. Po otcově smrti roku 1504, Berruguete odjel do Itálie, kde pokračoval ve studiu. Většinu času strávil ve Florencii a v Římě. Jeho malby vytvořené v Itálii vykazují rysy manýrismu a jsou srovnávány s díly Jacopa Pontorma a Rossa Fiorentina.
Berruguete se vrátil do Španělska roku 1517 a roku 1518 byl jmenován dvorním malířem a sochařem Karla V. Od tohoto období se Berruguette soustředil na sochařství. První sochařské velké dílo, retabl z kláštera Mejorady, se skládá ze šesti scén: Narození Panny Marie, Zvěstování, Klanění pastýřů, Modlitby v Gestemanské zahradě, Vzkříšení, Nanebevstoupení.[3] Jeho práce zahrnují oltář v Irské koleji v Salamance (1529-1533), chór v toledské katedrále (1539-1543) a náhrobek toledského arcibiskupa Juana de Tavera ve špitále sv. Jana Křtitele v Toledu (1552-1561).
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alonso Berruguete na anglické Wikipedii.