V dnešním světě se Alois Špera stalo tématem rostoucího zájmu širokého spektra lidí. Jeho význam sahá od osobní po profesní sféru a zasahuje do různých oblastí každodenního života. S pokrokem technologií a globalizací nabyla Alois Špera ještě větší důležitosti a vyvolala debaty, výzkum a vývoj, které změnily způsob, jakým vnímáme toto téma a jak k němu přistupujeme. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a přístupy související s Alois Špera, abychom se ponořili do jeho významu a důsledků v dnešním světě.
Alois Špera | |
---|---|
Senátor Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1925 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | čs. soc. dem. |
Narození | 17. února 1869 nebo 28. ledna 1867 Kardašova Řečice ![]() |
Úmrtí | 23. ledna 1934 nebo 13. února 1934 Blansko ![]() |
Profese | spisovatel, novinář, politik, redaktor a prozaik |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Alois Špera, též Alois Matyáš Špera (17. února 1869 Kardašova Řečice[1][2][3][4] – 23. ledna 1934 Blansko[2][3][4]), byl český a československý politik a meziválečný senátor Národního shromáždění.
Vychodil obecnou školu v rodné Kardašově Řečici, vyučil se krejčím. Roku 1884 společně s pekařským dělníkem Jindřichem Vojtěchem a dalšími mladíky založil tajný spolek Slovanských bojovníků za pravdu. Zemský soud je pak obžaloval z velezrady a 5. října 1884 stanuli před soudem. Špera byl odsouzen na 15 měsíců do žaláře.[4]
Byl spisovatelem a publicistou.[2] Působil coby redaktor časopisu Červánky. Psal krátké scénky.[3] Červánky redigoval přes třicet let. Byl rovněž redaktorem listu Budivoj v Českých Budějovicích a četných sociálně demokratických periodik v Brně.[4] Vydával filozofické studie.[5]
Profesí byl redaktorem a členem zemského výboru v Brně.[6] Od července 1919 působil jako přísedící moravského zemského výboru a roku 1922 se stal náměstkem moravského zemského hejtmana.[4]
V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu zasedal do roku 1925.[7]