V následujícím článku budeme hovořit o Aktivovaný kal, tématu, které vyvolalo zájem a diskusi v různých oblastech. Aktivovaný kal je téma, které upoutalo pozornost mnoha lidí díky své relevanci a dopadu na společnost. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Aktivovaný kal, od jeho původu a vývoje až po jeho možné důsledky v budoucnosti. Je důležité porozumět důležitosti Aktivovaný kal a analyzovat jej z různých perspektiv, abyste pochopili jeho rozsah a relevanci. Prostřednictvím tohoto článku se budeme snažit poskytnout komplexní pohled na Aktivovaný kal a povzbudit úvahy a debatu na toto téma.
Aktivovaný kal je suspendovaná směs vločkotvorných, vláknitých a volných mikroorganizmů v odpadní vodě a dalších pevných organických a anorganických látek, která vzniká při biochemickém aktivačním procesu čištění odpadních vod. Typická koncentrace veškerých látek v aktivovaném kalu v aktivaci (obvykle označováno jako sušina) je v rozmezí 2 - 5 g/l, u čistíren s membránovou separací kalu 10-12 g/l . Vločky aktivovaného kalu obvykle mají schopnost sedimentovat, zvýšená přítomnost vláknitých bakterií tuto sedimentaci zpomaluje a narušuje.
Biologické složení aktivovaného kalu:
Využití aktivovaného kalu pro čištění odpadních vod bylo poprvé laboratorně a následně i provozně testováno v Manchesteru Lockettem a Ardernem v letech 1913-1914. Autoři o svém objevu poprvé referovali na sjezdu Society of Chemical Industry v Manchesteru 3. dubna 1914 a následně svůj objev publikovali v sérii článků v Journal of the Society of Chemical Industry (dnes vychází jako Journal of Chemical Technology & Biotechnology).[1] Od té doby byly vyvinuty různé techniky a postupy pro optimalizaci a zlepšení účinku aktivovaného kalu při čištění odpadních vod. Přestože v současné době se objevují nové postupy biologického čištění odpadních vod využívající např. bakterie Anammox, aktivovaný kal zůstává nejrozšířenějšího technologií biologického čištění odpadních vod.
Aktivovaný kal se dělí na: