V moderním světě se Akce Návrat stal tématem neustálého zájmu lidí všech věkových kategorií a kultur. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho významu v historii nebo jeho vlivu na osobní úrovni, Akce Návrat je i nadále široce diskutovaným a studovaným tématem. V průběhu let se ukázalo, že Akce Návrat hraje zásadní roli v tom, jak žijeme své životy a jak vnímáme svět kolem nás. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Akce Návrat a prodiskutujeme jeho důležitost v současném kontextu.
Akce Návrat byla poprvé vyhlášena v roce 1955 komunistickým režimem v Československu a jejím cílem bylo rozbití široké základny československého exilu v zahraničí. Akci provázela masová kampaň, která slibovala beztrestnost a hmotné zabezpečení emigrantům, kteří se vrátí zpět do vlasti. K tomuto účelu byla založena fiktivní organizace „Hnutí emigrantů pro návrat domů“, jež začala k tomuto účelu vydávat propagandistický týdeník se zavádějícím názvem Hlas domova.[1] (Hlas domova byl název již existujícího exilového periodika v Austrálii. Kromě zneužitého názvu tato z Prahy rozšiřovaná komunistiská tiskovina navázala na exilové australské noviny i číslováním.)[2][3]
Amnestii pro emigranty vyhlásil s platností ode dne 9. května 1955 komunistický prezident Antonín Zápotocký.[4] Amnestie měla platit šest měsíců, ale tato doba byla o jeden měsíc prodloužena.[5][6] Československo nebylo první zemí východního bloku, která vyhlásila amnestii politickým uprchlíkům. První zemí bylo Bulharsko, jež amnestii pro emigranty vyhlásilo v listopadu 1953 na dobu jednoho roku a prodloužilo ji o další rok, druhou zemí bylo v dubnu 1955 Maďarsko. Podobně si počínalo Polsko i Východní Německo.[7]
Československá amnestie se nevztahovala na osoby odsouzené za vyzvědačství, velezradu, sabotáž a podobné trestné činy,[4] přičemž zdejší soudy posuzovaly výpovědi emigrantů zpovídaných americkými zpravodajskými orgány a západoněmeckou policií jako spáchaný trestný čin vyzvědačství. Lidé, kteří se do Československa vrátili, byli umístěni do „karantény“ v Sadské, kde byli vyslýcháni Statní bezpečností.[2]