Adolphe Crémieux

V dnešním světě je Adolphe Crémieux problém, který je přítomen ve všech sférách společnosti. Od politiky po populární kulturu, Adolphe Crémieux upoutal pozornost milionů lidí po celém světě. Jak technologie postupuje a společnost se vyvíjí, zájem o Adolphe Crémieux stále roste a stal se opakujícím se tématem konverzací v každodenních konverzacích a médiích. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Adolphe Crémieux, jeho dopad na společnost a jak se dnes stal tak relevantním.

Adolphe Crémieux
Rodné jménoIsaac Jacob Crémieux
Narození30. dubna 1796
Nîmes
Úmrtí10. února 1880 (ve věku 83 let)
16. pařížský obvod
Místo pohřbeníHřbitov Montparnasse
DětiMathilde P. Crémieux
PříbuzníValentine Peigné-Crémieux (vnučka)
Alma materPrávnická fakulta v Aix-en-Provence
Univerzita Paula Cézanna
Profeseadvokát a politik
Náboženstvíjudaismus
PodpisAdolphe Crémieux, podpis
CommonsAdolphe Crémieux
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Isaac Jacob Adolphe Crémieux (30. dubna 1796 Nîmes – 10. února 1880 Paříž) byl francouzský právník a politik židovského původu.

Jeho předkové žili v Carpentrasu jako papežští Židé a v roce 1774 se usadili v Nimes, kde Adolphův otec obchodoval s hedvábím.[1] Adolphe Crémieux vystudoval pařížské Lyceum Ludvíka Velikého a pak právnickou fakultu Aix-Marseille Université. V roce 1818 vystoupil do zednářské lóže Grand Orient de France. Věnoval se také literární činnosti a byl spoluautorem libreta k Rossiniho opeře Vilém Tell.[2]

Byl advokátem a od roku 1830 působil u kasačního dvora, často obhajoval lidi pronásledované z náboženských důvodů a stal se známým pro své liberální postoje. V roce 1842 byl zvolen poslancem za obvod Chinon a v letech 1843–1845 byl prezidentem centrální konzistoře. Po revoluci roku 1848 se stal ministrem spravedlnosti v prozatímní republikánské vládě, za svého působení ve funkci zakázal obchod s otroky a zrušil trest smrti za politické delikty. Po převratu Ludvíka Bonaparta byl vězněn a musel rezignovat na politickou činnost.[3] Až roku 1869 byl znovu zvolen poslancem a po pádu císařství se stal členem vlády, kterou sestavil Louis-Jules Trochu. Ve Třetí republice byl předním stoupencem Union républicaine a v roce 1875 se stal doživotním senátorem.

Odmítal pověru o používání křesťanské krve do macesů a obhajoval v Sýrii a Rusku Židy obviněné z rituálních vražd. Zasloužil se také o zrušení zákona, který nařizoval Židům u soudu zvláštní přísahu more judaico. V letech 1863–1867 a 1868–1880 byl předsedou Alliance israélite universelle. V roce 1870 se mu podařilo prosadil tzv. Crémieuxův dekret, který udělil alžírským Židům plné francouzské občanství.[4] Zastával se i křesťanských maronitů pronásledovaných v Osmanské říši.

Crémiexův hrob se nachází na hřbitově Montparnasse. Je po něm pojmenována rue Crémieux v Paříži i ulice v Jeruzalémě a Tel Avivu. Známý je také jeho portrét, který namaloval Jean-Jules-Antoine Lecomte du Nouÿ. Jeho vnučkou byla spisovatelka Louise Cruppiová.

Reference

  1. ↑ Isaac-Jacob Adolphe Crémieux, Avocat, homme politique, président du Consistoire central et de l'Alliance israélite universelle . Cairn . Dostupné online. (francouzsky) 
  2. ↑ "Guillaume Tell" de Gioachino Rossini, 95 ans. Crescendo Magazine . 2024-08-03 . Dostupné online. (francouzsky) 
  3. ↑ Isaac Moïse dit Adolphe Crémieux . Larousse . Dostupné online. (francouzsky) 
  4. ↑ Plus Français ou trop Français ? Crémieux, les Juifs et le vieux complot communautariste. Radio France . 2020-10-22 . Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy