V příštím článku se ponoříme do fascinujícího světa Adolf Galland. Od jeho počátků až po jeho dnešní dopad prozkoumáme všechny aspekty související s Adolf Galland. V tomto směru budeme analyzovat jeho význam, jeho výzvy a možná řešení. Adolf Galland je téma, které vyvolalo velký zájem v různých oblastech, a proto se mu v tomto článku pokusíme věnovat co nejúplněji a nejobjektivněji. Dále budeme klást zvláštní důraz na její význam pro společnost obecně a zdůrazníme její vliv na různé aspekty našeho každodenního života. Připojte se k nám na této prohlídce Adolf Galland a objevte vše, co toto téma nabízí!
Adolf Galland | |
---|---|
![]() | |
Narození | 19. března 1912 Westerholt |
Úmrtí | 9. února 1996 (ve věku 83 let) Remagen |
Místo pohřbení | Oberwinterský hřbitov |
Bydliště | Lehmkuhlen |
Povolání | pilot a voják |
Ocenění | Rytířský kříž Železného kříže s dubovou ratolestí, meči a brilianty Španělský kříž letecké eso |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Adolf "Dolfo" Joseph Ferdinand Galland (19. března 1912 – 9. února 1996) byl německý stíhací pilot za druhé světové války a v letech 1941 až 1945 také velitel německých stíhacích sil.
Galland vstoupil do Luftwaffe roku 1933 a i přes několik vážných zranění, která utrpěl během dvou leteckých havárií, nadále pokračoval v kariéře vojenského pilota. Během roku 1937 získal cenné zkušenosti u neblaze proslavené Legii Condor, nasazené ve Španělské občanské válce. V roce 1940 vstoupil do stíhacího letectva a během bitvy o Francii velice rychle získal status stíhacího esa. V roce 1941, kdy mu bylo 29 let, se s počtem 94 sestřelů stal generálním inspektorem stíhacích sil (německy: General der Jagdflieger).
Velel 11. února 1942 vzdušnému doprovodu křižníků Scharnhorst, Gneisenau a Prinz Eugen při jejich průniku Lamanšským průlivem z Brestu do Německa při operaci Cerberus.
Galland se i nadále účastnil zkoušek mnoha typů letadel a příležitostně i ostrých bojových misí. V lednu 1945 byl spolu s několika dalšími důstojníky degradován zpět na řadového stíhače poté, co otevřeně zpochybnil velitelské kompetence vrchního velitele Luftwaffe Hermanna Göringa.
Během své kariéry dosáhl 104 uznaných sestřelů v 705 misích, za což byl vyznamenán rytířským křížem s dubovou ratolestí meči a brilianty. Stal se tak jedním z 27 vojáků, kteří byli tímto nejvyšším německým řádem vyznamenáni.
Galland zažil konec války v nemocnici v Tegernsee v Bavorsku poté, co byl 26. dubna 1945 ve svém Me 262 zraněn do kolena střelbou ze stíhacího letounu P-51 Mustang při svém útoku na formaci B-26 Marauderů. V květnu 1945 se Galland vzdal Armádě Spojených států amerických. Jako válečný zajatec byl letecky dopraven do Anglie a umístěn v zajateckém táboře 7 v Latimeru. Od roku 1946 do začátku roku 1947 pracoval pro Historical Division US Forces, European Theater. Propuštěn byl 28. dubna 1947.[1]
Od roku 1948 do roku 1955 byl Galland v Argentině za tehdejšího prezidenta Juana Peróna, kam byl najat jako konzultant argentinského letectva. Pracoval pod generálem Juanem Franciskem Fabriem, velitelem argentinského vojenského letectva. [2] Po návratu do Německa se stal majitelem obchodní a poradenské kanceláře.
V roce 1953 vydal Adolf Galland svou autobiografii pod názvem Die Ersten und die Letzten.
Společnost United Artists najala Gallanda jako konzultanta pro film Battle of Britain z roku 1969.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adolf Galland na anglické Wikipedii.