Administrativní dělení Japonska je téma, které v posledních letech upoutalo pozornost mnoha lidí. Svým dopadem na společnost a kulturu vyvolal četné debaty a protichůdné názory. Od svých počátků až do současnosti je Administrativní dělení Japonska předmětem studia a výzkumu a nadále je předmětem zájmu akademiků, odborníků i široké veřejnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Administrativní dělení Japonska, analyzujeme jeho vliv, jeho výzvy a příležitosti.
Japonsko se administrativně dělí na 47 prefektur, z nich šest je dále děleno na podprefektury. Nejnižšími administrativními jednotkami jsou města, městečka a vesnice, přičemž dvacet nejlidnatějších měst vyjma Metropolitního města Tokio jsou města určená nařízením vlády a jsou dělena do městských čtvrtí.
Kořeny současného systému prefektur položila někdejší vláda období Meidži v roce 1871. Jejím výnosem zanikly feudální územní celky han (japonsky 藩), které se transformovaly na prefektury,[1] často na stejném území. Před rokem 1871 bylo Japonsko děleno na provincie (japonsky 国, kuni), které se následně členily na okresy (japonsky 郡, gun) s vesnicemi (japonsky 里/郷, sato).
Japonsko je často děleno do regionů, ačkoli ty nejsou oficiálními územními jednotkami. Regionů je nejčastěji udáváno 8, ale lze se setkat i s počtem 10 regionů, kdy jsou uvažovány jednotlivé podregiony regionu Čúbu, a to Hokuriku, Kóšinecu a Tókai. Prefektura Okinawa se většinou řadí pod ostrov Kjúšú, někdy je však brána jako samostatný region.
Současné prefektury mají právní základ v zákoně o místní autonomii, jenž byl přijat v březnu roku 1947[2] a vstoupil v platnost následujícího měsíce.[3] Zákon dal prefekturám více politické moci a zavedl prefekturní vlády a parlamenty.[4]
Základem je 47 administrativních jednotek nejvyšší úrovně, jež jsou souhrnně nazývány todófuken (japonsky 都道府県):
Prefektury jsou děleny na podprefektury a okresy. Podprefektury (japonsky 道, šičó) jsou samosprávní jednotky, které se zabývají místními problémy pod prefekční úrovní. Definovány byly v roce 1878 a uznány o rok později.[5][6] Prefektura Hokkaidó má 14 podprefektur, Kagošima dvě podprefektury a Tokio čtyři podprefektury, přesněji čtyři ostrovní administrativní jednotky. Okresy (japonsky 郡, gun) jsou tvořeny městečky a vesnicemi, nikoliv však městy. Mezi lety 1878 a 1921 měly okresy vlastní vládu a fungovaly jako administrování jednotky, přičemž byly na stejné úrovni jako města. Okresní vlády byly zrušeny v roce 1926.[7][8]
Nejnižšími administrativními jednotkami jsou obce, jež jsou kategorizovány do měst, městeček a vesnic. Za obce jsou považovány i speciální městské čtvrtě.
Města mají podobně jako prefektury právní základ v zákoně o místní autonomii.[2][4] Jsou dělena podle počtu obyvatel na čtyři typy:
Městečka (japonsky 町, čó nebo mači) a vesnice (japonsky 村, mura někdy son) jsou nejnižšími administrativními jednotkami a jsou součástí okresů, spadají tak pod prefektury.
Speciální městské čtvrtě (japonsky 特別区, tokubecu-ku) společně tvoří centrální a nejlidnatější část Metropolitního města Tokio. Je jich 23.[9] Leží v oblasti bývalého města Tokio, které bylo v roce 1943 sloučeno s nadřazenou prefekturou.[10] Čtvrtě byly definovány v roce 1947 v zákoně o místní autonomii.[2][4]
Města určená nařízením vlády jsou dělena do městských čtvrtí (japonsky 区, ku), na rozdíl od speciálních městských čtvrtí, jež jsou spravovány podobným způsobem jako města, nejsou administrativními jednotkami.
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Administrative divisions of Japan na anglické Wikipedii a Prefectures of Japan na anglické Wikipedii.