Adéla Francouzská (1160)
V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Adéla Francouzská (1160). Od jeho počátků až po jeho dnešní význam se ponoříme do nejdůležitějších aspektů Adéla Francouzská (1160). Budeme analyzovat jeho dopad na společnost, jeho vývoj v čase a možné budoucí důsledky. Prostřednictvím podrobného a kritického pohledu se pokusíme odhalit záhady, které obklopují Adéla Francouzská (1160), a nabídneme čtenáři kompletní a obohacující pohled na toto téma.
| Adéla Francouzská | |
|---|---|
| hraběnka z Ponthieu | |
 Erb Kapetovců na vitráži v Chartres | |
| Narození | 4. října 1160 Francouzské království |
| Úmrtí | po lednu 1213 Ponthieu |
| Manžel | Vilém II. z Ponthieu |
| Potomci | Jan II. z Ponthieu Marie z Ponthieu |
| Rod | Kapetovci |
| Otec | Ludvík VII. Francouzský |
| Matka | Konstancie Kastilská |
| Příbuzní | Filip II. August, Markéta Francouzská, Anežka Francouzská, Adéla Francouzská a Marie Francouzská (sourozenci) Jana z Dammartinu, Filipa z Dammartinu, Agathe de Dammartin[1], Marie de Dammartin[1] a Mathilde de Dammartin (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adéla Francouzská (francouzsky Adèle, Adélaïde , Alix de France, 4. října 1160 – po lednu 1213)[2] byla dcerou francouzského krále Ludvíka VII. a jeho druhé manželky Konstancie, dcery kastilského krále Alfonse VII. Do dějin se zapsala jako milenka anglického krále Jindřicha II.[3]
Život
Královna Konstancie zemřela při Adélině porodu[4] a král Ludvík toužící po synovi, se již pět týdnů po královnině smrti potřetí oženil s mladou Adélou ze Champagne.[5]
Adélina starší sestra Markéta byla již jako nemluvně roku 1158[5] zasnoubena s anglickým následníkem trůnu Jindřichem. Jako nevěstino věno bylo určeno strategicky důležité hrabství Vexin, které leželo mezi anglickou Normandií a Ile-de-France, výsostným územím francouzských králů. V lednu 1169 se Ludvík VII. dohodl s anglickým králem Jindřichem II. o zásnubách mladší dcery Adély s Richardem Lví srdce. Poté byla Adéla odeslána na anglický dvůr, kde se postupem času údajně stala milenkou svého potenciálního tchána krále Jindřicha a plánovaná svatba s Richardem se ani na naléhání Ludvíka VII. nekonala.[3]
V červnu 1187 bylo uzavřeno francouzsko-anglické příměří a Jindřich se brzy poté rozhodl převést Richardovu Akvitánii na mladšího syna Jana,[pozn. 1] pokud uzavře sňatek s Adélou. Rozzlobený Richard se proti otci spřáhl s mladým francouzským králem Filipem II. a koncem roku 1188 na setkání v Bonmoulis předložili Jindřichovi soubor podmínek, v nichž byla zahrnuta i Adéla, která se měla konečně provdat za Richarda a ten by získal vládu nad provinciemi a byl by vazaly uznán za následníka anglického trůnu. Jindřich s návrhem nesouhlasil a Richard vzdal Filipovi lenní hold za všechny své francouzské državy. Na jaře roku 1189 začala další válka,[6] jež se stala starému králi osudnou. Zemřel 6. července 1189 v osamění s vědomím, že se dočkal zrady od obou synů.[7]
Richard Lví srdce dosedl na anglický trůn a záhy se chystal společně s Filipem II. na křížovou výpravu. Při přezimování na Sicílii se Filip pokoušel Richarda přesvědčit, aby konečně naplnil slib a s Adélou se oženil. Za zprostředkování flanderského hraběte se nakonec oba panovníci dohodli. Richard přislíbil, že vyplatí v Adélin prospěch 10 tisíc hřiven stříbra a Filip jej za to zprostil manželského slibu.[8] Richard se však neměl k jakémukoli sňatku a tak záležitost vzala do svých rukou jeho matka Eleonora Akvitánská. Místo Adély všeobecně považované za souložnici mrtvého Jindřicha II.[9] přivezla synovi na Sicílii novou nevěstu - navarrskou princeznu Berengarii.[10] Francouzský král během obléhání Akkonu vážně onemocněl[11] a na podzim roku 1191 se oproti předchozí úmluvě rozhodl odcestovat zpět do Evropy. Již v lednu 1192 pozval Jana Bezzemka do Paříže, nabídl mu Adélinu ruku a přislíbil mu být nápomocný při získání Richardova trůnu. Janovi v cestě na francouzský dvůr zabránila královna Eleonora společně s regenty.[12] Po Richardově zajetí v Rakousku se Jan skutečně do Paříže rozjel, složil Filipovi lenní přísahu za všechny kontinentální državy Plantagenetů a přestože byl ženatý, požádal o ruku Adély.[13] Opět zasáhla Eleonora a společně s regenty ostrovního království se jí podařilo donutit Jana ke stažení se na své statky.
Adéla se po mnoha letech čekání sňatku nakonec dočkala. Roku 1195 se vrátila zpět do Francie[2] a bratr Filip[14] ji provdal 20. srpna[15] za poněkud mladšího hraběte Viléma Talvase. Naposledy je Adéla společně s manželem písemně doložena v lednu 1213 v listině pro kostel Sainte-Marie v Clairvaux.[2]
Vývod z předků
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ a b Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ a b c www.fmg.ac
- ↑ a b OBERMEIER, Siegfried. Richard Lví srdce: král, rytíř, dobrodruh. Praha: Ikar, 1999. ISBN 80-7202-481-7. S. 32.
- ↑ www.fmg.ac
- ↑ a b KOLEKTIV. Francouzští králové v období středověku. Praha: Argo, 2003. ISBN 80-7203-465-0. S. 140.
- ↑ Obermaier, str. 39
- ↑ Obermaier, str. 40–41
- ↑ Obermaier, str. 69
- ↑ Obermaier, str. 62
- ↑ Obermaier, str. 73
- ↑ DUBY, Georges. Neděle u Bouvines 27. července 1214. Praha: Argo, 1996. ISBN 80-7203-164-3. S. 29.
- ↑ Obermaier, str. 121
- ↑ Obermaier, str. 151
- ↑ Obermaier, str. 192
- ↑ www.mittelalter-genealogie.de
Externí odkazy
- (německy) www.mittelalter-genealogie.de
