V tomto článku prozkoumáme téma Aasmund Olavsson Vinje do hloubky, analyzujeme jeho význam v dnešní společnosti a jeho dopad na různé aspekty našich životů. Od jeho vzniku a vývoje k jeho vlivu na populární kulturu, přes jeho zapojení do způsobu, jakým se vztahujeme ke světu kolem nás. Prozkoumáme také názory odborníků a různé perspektivy, které kolem Aasmund Olavsson Vinje existují, s cílem poskytnout globální a kompletní vizi tohoto širokého a komplexního tématu. V tomto směru se ponoříme do hluboké úvahy, která nám pomůže lépe porozumět důležitosti Aasmund Olavsson Vinje v současném kontextu.
Aasmund Olavsson Vinje | |
---|---|
![]() Aasmund Olavsson Vinje | |
Narození | 6. dubna 1818 Vinje, Telemark, ![]() |
Úmrtí | 30. července 1870 (52 let) Gran, Oppland, ![]() |
Příčina úmrtí | rakovina žaludku |
Místo pohřbení | Sesterské kostely (Søsterkirkene) v Granavollenu |
Povolání | Novinář, básník, esejista |
Národnost | norská |
Období | národní romantismus, poetický realismus |
Manžel(ka) | Rosa Constanse Sophie Kjeldsethová (1836-1870).[1] |
Děti | Olav Aasmunson Vinje (1970-1932), syn.[1] |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Aasmund Olavsson Vinje (6. dubna 1818 – 30. července 1870) byl norský romantický básník a novinář, který je známý svou poezií, cestopisy a jako průkopník používání jazyka Landsmål (dnes známý jako Nynorsk).[2]
Vinje se narodil do chudé, ale vzdělané rodiny ve městě Vinje, kraj Telemark. Byl učitelem, pak studoval práva a vstoupil do veřejných služeb administračních.[3]
Stejně jako malíř Johan Christian Dahl a folklorista Magnus Brostrup Landstad se zabýval ochranou norských památek z minulosti, především starých dřevěných kostelů, které byly rozprodávány na palivové dříví.[4]
V roce 1858 založil Vinje periodikum Dølen, kde publikoval své zápisky z cest, své komentáře k umění, jazyku a politice, které dokumentují dobu, ve které žil. Dølen byl vydáván do roku 1870.
Vinje popisoval rozdíly mezi životem ve městě a na venkově v Norsku a patřil mezi představitele norského nacionálního romantismu. Vedle toho byl také známý pro své kritické myšlení, tzn. že obhajoval v diskusi přijímání argumentů pro i proti. Byl politicky aktivní do té míry, že ho vláda nechala vyhodit z práce, protože obhajoval kritiku její zahraniční politiky.
Mezi jeho spisy je vysoce ceněno dílo Ferdaminni fraa Sumaren 1860 (Vzpomínka na cestu v létě 1860), který popisuje cestu z Oslo do Trondheimu za účelem reportáže o korunovaci krále Karla XV. v katedrále Nidarosdomen. Pro Vinjeho je typické, že věnuje více prostoru popisu jeho setkáním s obyčejnými lidmi podél cesty, než setkání se šlechtou u příležitosti korunovace.
V roce 1863 napsal dílo Pohled Nora na Británii a Brity, které bylo přeloženo do norštiny o deset let později. Některé Vinjeho básně jsou v Norsku dodnes velmi populární, zejména báseň Ved Rundarne (V Rondane).
V roce 1868 se seznámil s rozvedenou učitelkou Rosou Kjeldsethovou a v roce 1869 se s ní oženil. Finančně na tom nebyli příliš dobře, protože Vinje nedostal plat pro básníky, který očekávali. Jejich společný život byl tragický. Rosa porodila na jaře roku 1870 syna Olafa, ale onemocněla a zemřela několik dní po porodu. O několik měsíců později sám Vinje zemřel na rakovinný nádor v žaludku.[5]
Když umíral na rakovinu žaludku, Vinje se rozhodl strávit své poslední dny na venkově jako host u svého přítele ministra náboženství (později biskupa) Antona Christiana Banga v Gran, kde také 30. července 1870 zemřel. Pochován byl na hřbitově u nedalekého kostela (Søsterkirkene) v Granavollen. V roce 1873 zde byla vztyčena Vinjeho busta od Brynjulfa Bergsliena.