Dnes prozkoumáme fascinující svět AMR (síť). Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost byl AMR (síť) v historii předmětem zájmu a diskuzí. Ať už kvůli svému významu ve vědě, populární kultuře, politice nebo jakékoli jiné oblasti, AMR (síť) zanechal svou stopu ve světě různými způsoby. Prostřednictvím tohoto článku se ponoříme do jeho významu, jeho vývoje v čase a jeho vlivu dnes. Připravte se na objevování vesmíru informací a kuriozit o AMR (síť).
Přední panel AMR stanice Tesla… s duplexerem
AMR (také AMRAD, automatizovaný městský radiotelefon) byla mobilní síť vyvinutá v Československu. Byla vyvinuta v pardubické Tesle, zcela nezávisle na vývoji mobilních sítí ve světě. Byla to první mobilní síť v rámci tzv. východního bloku.
Vývoj AMR začal již polovině 70. let minulého století. Nebyla v žádném případě určena pro širokou veřejnost, ale byla určena pro účely správy pošt a telekomunikací, pro komunikaci mezi pracovníky na cestách. Z toho důvodu měla oproti mobilním sítím, tak jak jsou známé dnes, mnoho omezení:
pracovala pouze se 4 číselným číslovacím prostorem, tzn. maximální počet účastníků byl 9999,
nebyly připravovány žádné jiné funkce než příchozí a odchozí hovory,
systém neposkytoval zahraniční telefonní spojení,
systém nepodporoval účtování hovorů.
Díky těmto omezením byl systém poměrně jednoduchý a bylo jej možné rychle implementovat.
Přestože se jednalo o jeden typ, existovaly v určité době tři takové sítě:
experimentální, pracující na frekvenčním pásmu 162/167 MHz,
celorepubliková (161/165 MHz).
oblastní (152/157 MHz).
Přepínaní z jedné sítě do druhé nebylo možné bez výměny celého radiového bloku zařízení (ovládací skříňka mohla zůstat původní).
S provozem experimentální sítě se začalo v roce 1978, v roce 1983 byla spuštěna celorepubliková síť AMR a v roce 1987 byly zprovozněny "oblastní" sítě (cca o rozměru okresů). O rok později byl provoz experimentální sítě ukončen.
V porovnání se současnými sítěmi měla AMR síť několik zvláštností.
Protože bylo nepravděpodobné, že by někdo nepovolaný odposlouchával provoz sítě AMR, nebyl tedy kmitočtově modulovaný radiový signál nijak šifrován. S vhodnou radiostanicí či přijímačem bylo možné AMR odposlouchávat stejně jako později NMT systém Eurotelu.
Stejně tak bylo velmi nepravděpodobné, že někdo nepovolaný by vlastnil radiostanici, navíc v provedení, potřebném pro AMR (duplexní). Proto síť nepodporovala žádný způsob autentizace účastníka. Ta se objevila až v roce 1993. Původní účel systému AMR totiž spočíval především v zajištění vzájemného spojení mezi spojovými organizacemi a jejími pracovníky. Z tohoto důvodu nebyla v systému nikdy zavedena tarifikace hovorů. Brzy po zahájení provozu celostátní sítě se radiotelefony AMR rozšířily i mezi mimoresortní účastníky. Byl proto zaveden poplatek za poskytovanou službu, který mimo jiné obsahoval i hovorový paušál a účastníkům byly stanice pronajímány. Zároveň byla zavedena jakási "autentikace" mobilních stanic, komplikující zneužití systému. Tato autentikace ale byla u všech stanic stejná a tak opět nesloužila k určení konkrétního účastníka, ale jen k ochraně systému před zneužitím neoprávněnými voláními.
Několik základních technických informací o systému:
Vzhledem k tehdejší naprosté nedostupnosti integrovaných obvodů pro DTMF volbu v zemích RVHP a zároveň výborným zkušenostem s tónovou signalizací Tesla SELECTIC používal systém naprosto ojedinělou signalizaci a přenos čísla (postupnými tóny).
Vozidlová stanice pracovala s duplexním odstupem -4,5 MHz a VF výkonem 10 W. Používané duplexery (duplexní filtry) byly maďarské výroby, velmi robustní a z kvalitních materiálů.
V rámci jedné sítě a jedné základnové stanice běželo vždy několik tzv. rádiových stvolů. Tyto musel operátor telefonu ručně "zkontrolovat" pomocí voliče stvolů na ovládací skříňce a teprve, když našel volný stvol, bylo možné volat.
Mobilní stanice po rádiu potvrzovala příchozí vyzvánění, takže volající byl informován, zda volání "dorazilo" do vozidla.
Mobilní stanice indikovala ztrátu spojení se základnou.
V devadesátých letech se mobilní stanice dočkaly "inovace" modernějšími ovládacími skříňkami, s displejem a řízenými mikroprocesorem. Byla to však už jen labutí píseň systému, jeho Achillovou patou byla celková zastaralost návrhu (málo kanálů, chybějící zabezpečení a tarifikace, malá kapacita číslování).
Provoz systému AMR byl definitivně ukončen v roce 1999.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu AMR na Wikimedia Commons