Živná půda

V dnešním světě se Živná půda stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra lidí. V posledních letech se zájem o Živná půda zvyšuje, což vyvolává debatu o jeho důsledcích a dopadech v různých oblastech. Od politické po kulturní sféru Živná půda vzbudil zájem akademiků, aktivistů, politiků i běžných občanů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Živná půda, analyzujeme jeho dopad, jeho vývoj a možná řešení k řešení problémů, které představuje.

Yersinia enterocolitica na krevním agaru

Živná půda (též růstové médium nebo kultivační médium) je substrát poskytující výživu a další vhodné podmínky organismům a jejich částem pěstovaným in vitro. Nejrozšířenějšího využití má v bakteriologii, mykologii a rostlinných biotechnologiích.

Čím je organismus složitější a neúplnější, tím komplexnější živnou půdu obvykle potřebuje. Zatímco bakterie nevyžadují příliš přesné složení půdy a některým stačí opravdu málo (některé jsou schopny přežívat i v destilované vodě), suspenzní buněčné kultury rostlin či kultury protoplastů už jsou extrémně citlivé a vyžadují složité živné půdy velice přesného složení.

Za zakladatele živných půd se považuje Robert Koch, který také založil bakteriologii[zdroj⁠?!].

Součásti živné půdy

Média jsou velmi rozličná. Toto jsou jedny z nejčastějších součástí médií:

Rozdělení živných půd

Na základě diagnostických médií se dá rozlišit, že na levé misce rostou stafylokoky a na pravé streptokoky

Média dělíme podle skupenství na tuhá, polotuhá a tekutá. Tuhá obsahují nějaký inertní nosič (např. agar), zatímco u tekutých takový nosič chybí. Zvláštními druhy médií jsou pak například selektivní a diagnostická média.

Selektivní médium

Na selektivních médiích rostou jen některé organismy, tedy zpravidla ty, které výzkumník potřebuje izolovat. Toho se dociluje například přidáním antibiotik, nebo naopak tím, že médium neobsahuje určité látky. Například bakterie, náchylné k ampicilinu či tetracyklinu, na médiu obsahujícím tato antibiotika nevyrostou. Pokud máme médium bez aminokyseliny prolinu, nevyrostou na ní ty bakteriální kmeny E. coli, které nemohou syntetizovat prolin.

Diagnostické médium

Diagnostické médium se používá k odlišení či úplné determinaci organismů rostoucích v daném médiu, a to i tehdy, je-li jich v živné půdě více než jeden druh. Většinou dochází k určitému zabarvení kolonií daného organismu. Například MacConkeyův agar rozlišuje bakterie na ty, které fermentují laktózu, a na ty, které ji nefermentují. Bakterie fermentující laktózu totiž zároveň produkují kyselinu, která vyvolává růžovo-červené zbarvení indikátoru obsaženého v půdě. Tím se zabarví kolonie a jejich těsné okolí.

Média podle pěstovaných organismů

Bakteriální média

Média pro rostlinné explantáty

Základní média používané v rostlinných biotechnologiích je nutné chápat bez rostlinných regulátorů a sacharózy (zdroj energie), protože variace, které vznikající z těchto základních variují právě obsahem těchto látek. Nejznámějšími médii jsou:

Externí odkazy