V dnešní době se Šaul Ladany stalo tématem obecného zájmu společnosti. Lidé mají stále větší zájem dozvědět se více o Šaul Ladany a o tom, jak ovlivňuje jejich každodenní život. S rozvojem technologií a globalizací se Šaul Ladany stal relevantnějším v různých oblastech, od politiky po ekonomiku, včetně kultury a společnosti obecně. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Šaul Ladany a analyzujeme jeho důsledky a důsledky v našem každodenním životě.
Šaul Ladany | |
---|---|
![]() Šaul Ladany (uprostřed) na stupních vítězů Makabejských her 1969 | |
Osobní informace | |
Narození | 2. dubna 1936 (89 let) Bělehrad |
Stát | ![]() |
Výška | 173 cm |
Hmotnost | 67 kg |
Kariéra | |
Účasti na LOH | 2 (1972, 1976) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Šaul Ladany (שאול לדני, Shaul Ladany, 2. dubna 1936 Bělehrad) je izraelský inženýr a bývalý reprezentant ve sportovní chůzi.
Narodil se v židovské rodině v Bělehradě, po německé okupaci Jugoslávie uprchl s rodiči do Maďarska, kde se skrývali v klášteře. V roce 1944 byli prozrazeni a odvezeni do koncentračního tábora Bergen-Belsen. Šaul byl zařazen do skupiny vězňů, za které američtí Židé zaplatili výkupné a kteří byli odvezeni tzv. Kastnerovým vlakem do neutrálního Švýcarska. Od roku 1948 žije v Izraeli. Vystudoval Technion - Izraelský technologický institut a vyučoval průmyslový management na Ben Gurionově univerzitě v Negevu, je autorem řady odborných knih a patentů.[1]
Od osmnácti let se věnoval maratonskému běhu, později se přeorientoval na chůzi. Získal 28 titulů atletického mistra Izraele, pětkrát vyhrál Makabejské hry. Je držitelem dosud platného světového rekordu v chůzi na 50 mil časem 7:44:47 a mistrem světa v chůzi na 100 km z roku 1972. Reprezentoval na olympiádě 1968, kde obsadil na padesátikilometrové trati 24. místo, a na olympiádě 1972, kde skončil devatenáctý. Podařilo se mu přežít Mnichovský masakr, když při útoku teroristů na ubikace izraelských sportovců vyskočil z okna a ukryl se ve vedlejší budově.[2]
Chůzi se věnuje i ve vysokém věku, je držitelem veteránského světového rekordu. Žije s rodinou ve městě Omer, jeho zálibou je filatelie. Vydal knihu svých vzpomínek. V roce 2007 mu byla udělena Coubertinova medaile a v roce 2012 byl uveden do Mezinárodní síně slávy židovského sportu.