V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Ľubomír Dolgoš, prozkoumáme jeho mnohé aspekty a osvětlíme problémy, které vyvolaly zájem a zvědavost mnoha. Od jeho dopadu na společnost po jeho důsledky ve vědecké oblasti, včetně jeho vlivu na populární kulturu, se tato vyčerpávající analýza bude snažit odhalit záhady kolem Ľubomír Dolgoš a nabídnout panoramatický pohled, který našim čtenářům umožní lépe porozumět jeho důležitosti a relevanci. svět v neustálých změnách a vývoji. Připojte se k nám na této cestě objevování a úvah o Ľubomír Dolgoš, jehož dopady pociťujeme ve všech oblastech moderního života.
Ing. Ľubomír Dolgoš PhD. | |
---|---|
poslanec Federálního shromáždění (SN) | |
Ve funkci: 1992 – 1992 | |
ministr privatizace SR | |
Ve funkci: 1992 – 1993 | |
Předchůdce | Ivan Mikloš |
Nástupce | Vladimír Mečiar |
Stranická příslušnost | |
Členství | HZDS ANO (2001-) |
Narození | 20. srpna 1956 Podbrezová ![]() |
Úmrtí | 29. prosince 2004 (ve věku 48 let) Bratislava ![]() |
Příčina úmrtí | silniční dopravní nehoda |
Alma mater | VŠE Bratislava |
Profese | politik, pedagog, spisovatel a ekonom |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Ľubomír Dolgoš (20. srpna 1956 Podbrezová - 29. prosince 2004 Bratislava[1]) byl slovenský ekonom, vysokoškolský pedagog a politik za HZDS, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění a slovenský ministr privatizace.
V letech 1979-1983 vystudoval Národohospodářskou fakultu Vysoké školy ekonomické v Bratislavě. Po osm let působil v Ekonomickém ústavu Slovenské akademie věd.[2]
Počátkem 90. let jako zplnomocněnec slovenské vlády zakládal Protimonopolný úrad Slovenskej republiky, kterému v letech 1990-1992 předsedal. Ve volbách roku 1992 byl za HZDS zvolen do slovenské části Sněmovny národů. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[1] Uvádí se bytem Dunajská Streda.[3] V této době zasedl i do slovenské vlády (druhá vláda Vladimíra Mečiara), v níž působil od jejího vzniku v roce 1992 až do června 1993 jako ministr pro správu a privatizaci národního majetku. Vzhledem ke svým předchozím zkušenostem s antimonopolní politikou se jeho názory dostaly postupně do rozporu s politikou vlády a v červnu 1993 na ministerský post rezignoval.[2]
Věnoval se pak publicistické a akademické dráze. V letech 1994-1995 byl vědeckým redaktorem pro slovenský deník Hospodárske noviny. V letech 1996-1999 si rozšířil vzdělání na Fakultě podnikového managementu Ekonomické univerzity v Bratislavě a na této škole pak v letech 1996-2004 působil jako učitel a proděkan Fakulty podnikového managementu.[4] V roce 2001 se angažoval v politické straně Aliancia nového občana a do února 2002 byl jejím místopředsedou pro ekonomiku. Zemřel v prosinci 2004 v Bratislavě na následky těžkého zranění, které utrpěl při silniční dopravní nehodě.[5]