Čtvrtý lateránský koncil
V dnešním světě se Čtvrtý lateránský koncil stalo tématem velkého významu a zájmu jak pro odborníky, tak pro širokou veřejnost. Od svého vzniku upoutá Čtvrtý lateránský koncil pozornost lidí všech věkových kategorií a národností a vyvolává debaty a diskuse v různých oblastech. Jeho dopad byl tak významný, že se mu podařilo ovlivnit rozhodování na globální úrovni i rozvoj různých průmyslových odvětví a sektorů. V tomto článku budeme do hloubky analyzovat význam Čtvrtý lateránský koncil, jeho důsledky a možné budoucí scénáře, abychom nabídli komplexní vizi tohoto tématu, které v dnešní společnosti poznamenalo před a po.
| Čtvrtý lateránský koncil | |
|---|---|
| Kdy | 1215 |
| Uznávají jej | katolická církev |
| Předchozí koncil | Třetí lateránský koncil |
| Následující koncil | První lyonský koncil |
| Svolal jej | papež Inocenc III. |
| Předsedal mu | Inocenc III. |
| Účastníků | 71 patriarchů a metropolitů, 412 biskupů, 900 opatů |
| Diskutované otázky | křižácké státy, spor o investituru |
| Dokumenty a prohlášení | 70 dekretů, nauka o transubstanciaci, otázka papežského primátu, disciplína kleriků, povinnost křesťanů jednou za rok se vyzpovídat, 5. křížová výprava |
| Přehled ekumenických koncilů | |
Čtvrtý lateránský koncil svolal papež Inocenc III. bulou z 19. dubna 1213. Koncil se sešel v Lateránu poprvé 11. listopadu 1215. Katolická církev koncil uznává jako dvanáctý ekumenický koncil.
Inocenc III. svolal koncil na obranu katolické víry, na pomoc křižáckým státům v Palestině a aby dopomohl církvi k větší svobodě v investituře církevních představených.
Koncil potvrdil sedmdesát papežských dekretů, které mu byly předloženy ke schválení. Tyto dekrety se zabývaly mj. naukou o transubstanciaci, formální podobou procesů proti heretikům a jejich ochráncům, papežským primátem, pravidly církevní disciplíny pro kleriky a proti jejich výstřelkům, kdy bylo kněžím zakázáno účastnit se ordálů, jinak známých jako Boží soudy. Dekret Omnis utriusque sexus nařídil všem křesťanům, kteří dosáhli věku užívání rozumu, aby vyznali alespoň jednou do roka své hříchy knězi. Židům a muslimům bylo nařízeno nosit zvláštní oblečení, aby je bylo možné rozeznat. Koncil též potvrdil volbu Fridricha II. římským císařem.
V kánonu o Nejsvětější Trojici koncil definoval významnou zásadu analogické řeči o Bohu: "mezi Stvořitelem a stvořením nelze konstatovat žádnou podobnost, při níž by nebylo nutné konstatovat ještě větší nepodobnost".
Na rozdíl od jiných středověkých církevních shromáždění, tento koncil měl pouze 3 zasedání, která byla uzavřena v jednom měsíci. Významná nařízení, která přijal, ovlivnila na staletí postavení církve a velká část usnesení z tohoto koncilu se stala platnou součástí církevního práva.
Literatura
- ANTONÍN, Robert, a kol. Čtvrtý lateránský koncil a české země ve 13. a 14. století. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2020. 492 s. ISBN 978-80-7422-585-7.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čtvrtý lateránský koncil na Wikimedia Commons
