Skauting v Česku je součástí celosvětového skautského hnutí, založeného na počátku 20. století Robertem Badenem-Powellem v Anglii. Cílem hnutí je výchova mladých lidí k plnění povinností vůči sobě, svému okolí a vyšším principům a hodnotám.
Za ideového otce českého skautingu je považován Antonín Benjamin Svojsík, který kromě britského skautingu čerpal i z tradice lesní moudrosti (woodcraftu) Ernesta Thompsona Setona. V českých zemích působí skautské spolky od roku 1911; v současnosti má několik českých skautských organizací dohromady více než sedmdesát tisíc členů.
Největší česká skautská organizace se nazývá Junák – český skaut. V současné době (2023) je Junák největší dětskou organizací v Česku s více než 75 000 členy a zažívá rychlý růst členské základny.
Z nejrůznějších důvodů (ideologických, organizačních) kromě této organizace existují ještě další (podstatně menší) skautské organizace, které však nejsou členy celosvětových skautských sdružení WOSM nebo WAGGGS:
Samostatným hnutím návratu k přírodě, „útěku do lesů“, blízkým junáctví, který se v České republice rozvinul, je tramping, založený na individualitě, živelnosti mimo organizace, avšak s tradicí pravidel slušnosti a ohleduplnosti vůči přírodě. Tramping byl zároveň původně označován jako "divoký skauting", dokud nenašel své pojmenování tramping inspirované romány Jacka Londona.
Čeští skauti pořádají řadu akcí pro veřejnost, například před Vánoci rozvážejí po celé zemi Betlémské světlo.
Světově unikátním prvkem českého skautingu je táboření v podsadových stanech.
Formulace skautského slibu v největší domácí skautské organizaci Junák – český skaut neobsahuje explicitní odkaz na Boha a byla proto předmětem kontroverzí při jednání o přijetí obnoveného Junáka do mezinárodních skautských organizací po Sametové revoluci.
Zakladatelem českého skautingu byl středoškolský profesor a první náčelník skautské organizace Antonín Benjamin Svojsík, který vycházel ze skautingu Baden-Powellova. Neméně výrazný vliv měl na obsah českého skautingu před první světovou válkou a v meziválečné době i kanadský spisovatel a zálesák Ernest Thompson Seton, který u nás působil hlavně skrze Miloše Seiferta, ale Svojsíka rovněž významně ovlivnil. Ve skutečnosti to byla především jeho díla, která v prvních desetiletích 20. století výrazně ovlivňovala činnost českých skautů, ať už se formálně hlásili ke Svojsíkovu Junáctví nebo k woodcraftu. Český skauting byl také od počátku uskupením nenáboženským, byť zvláště s woodcraftem do něho nepřímo pronikaly některé prvky spirituality a od sametové revoluce je duchovní dimenze skautingu plně přítomna ve slibu i principech většiny organizací. Český skauting poválečný a v závěru šedesátých let se ideově hledal. Hlavní organizace českých skautů byla i přes snahu neprovokovat nový totalitní systém třikrát rozpuštěna (1940, 1950, 1970). Český skauting po roce 1989 opět reprezentuje celá řada nezávislých spolků, které se svůj program snaží upravit pro potřeby a zájmy dětí 21. století.