Červená (Jetětice)

Dnes je Červená (Jetětice) i nadále tématem velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Ať už se jedná o Červená (Jetětice) na osobní, profesní, politické nebo společenské úrovni, je nepopiratelné, že jeho dopad pociťujeme v různých oblastech našeho života. V průběhu historie byl Červená (Jetětice) předmětem vášnivých debat, vyčerpávajícího výzkumu a hlubokých úvah. V tomto článku se ponoříme do světa Červená (Jetětice), abychom prozkoumali jeho mnohé aspekty, výzvy a příležitosti. Od jeho počátků až po současný stav prozkoumáme, jak Červená (Jetětice) utvářel naši realitu a jak v tom bude pokračovat v budoucnu.

Tento článek je o části obce Jetětice. O zaniklé obci pojednává článek Červená nad Vltavou (zaniklá vesnice).
Červená
Jetětické Samoty
Jetětické Samoty
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecJetětice
OkresPísek
KrajJihočeský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°22′23″ s. š., 14°16′36″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel101 (2021)[1]
Katastrální územíJetětice (13,75 km²)
PSČ398 43
Počet domů24 (2021)[2]
Červená
Červená
Další údaje
Kód části obce404667
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Červená (též Červená nad Vltavou) je vesnice, část obce Jetětice v okrese Písek v Jihočeském kraji.

K Červené patří osady Jetětické Samoty, Truhlařov, Pazderna, Kopanický, hájovna Habr a několik chatových osad a rekreačních areálů. Prochází jí železniční trať Tábor–Ražice a leží zde železniční nádraží Červená nad Vltavou. Žije zde 101[1] obyvatel.

Červená nese jméno po stejnojmenné vesnici, která se rozkládala níže na březích Vltavy až do zatopení vodami orlické vodní nádrže na konci 50. let 20. století. I. díl Červené patřil administrativně pod Jetětice nejpozději k roku 1869.[3] V historických záznamech je území dnešní Červené nazýváno jako Červenský břeh, Kopaniny, Jetětické chalupy nebo Jetětice-samoty.

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1190.[4]

Stabilní katastr z první poloviny 19. století zachycuje na dnešním katastrálním území jetětické části Červená několik samot ve vltavském údolí:

  • Pazdera. Dnešní Pazderna.
  • Pepřil.
  • Saník. Od majitelů bratří Šejharů koupila mlýn v roce 1922 společnost Přemysl Bečka a společníci a přestavěla jej na továrnu, kde na 40 dělníků vyrábělo závitníky a další nástroje pro kovoprůmysl.[5] Výroba šroubárny se po napuštění přehrady přesunula do objektů dnešní restaurace U Šáchů.
  • Kopanický.
  • Honsa. Podle pozdějších majitelů nazývaný Šejharův mlýn. Mlynář Šejhar budovu po roce 1902 vybavil dynamem, moderní turbínou a elektrickým osvětlením.[6]
  • Šimek. Samota, podle které je v současnosti nazvána Šimkova strouha.
  • Mašek. Pozdější Adámkův mlýn mlel na Hrejkovickém potoce dvěma vodními koly. V létě roku 1927 si zde pronajal pokoj malíř Václav Špála a během svého pobytu namaloval několik pláten s tematikou červenského údolí.[7]
Budova nádraží

Přes území vesnice byla v roce 1889 zprovozněna železniční trať Tábor–Ražice. Vltavu trať překonává na unikátním železničním mostě. Původně na trati stálo pouze nádraží, které se tehdy jmenovalo Jetětice. Teprve na jaře roku 1939 ho na podnět Odboru turistů v Milevsku ministerstvo železnic nechalo přejmenovat na Červená nad Vltavou. Občané Jetětic se navíc v roce 1917 částkou 2000 korun složili na postavení zastávky poblíž obce.[8] Obec tedy měla zastávku i železniční nádraží.

Na konci druhé světové války útočily americké stíhací letouny, tzv. hloubkaři, na území okupovaném Němci na pozemní cíle, které měly vykazovat činnost k vojenským účelům. Vybíraly si především parní lokomotivy, nákladní a cisternové vagony, výtopny, na silnicích pak na vojenská vozidla a v neposlední řadě německá letiště. Po výjezdu z nádraží Červená nad Vltavou ve směru na Tábor byl takto 24. dubna 1945 v půl jedenácté napaden osobní vlak č. 1043. Letouny poškodily lokomotivu a jedenáct vagonů. Podle očitého svědectví četníků bylo zabito sedm osob (z toho dva vojáci), sedmnáct zraněno těžce (z toho šest vojáků) a pět lehce.[9]

V roce 1959 bylo na Červené u Vltavy zprovozněno velké rekreační středisko Letov, svůj areál zde mělo i ZVVZ Milevsko.

Do rekreačního střediska Vltava, které patří ministerstvu vnitra, byly během vojenského konfliktu na východě Ukrajiny na dobu 6 měsíců umísťovány rodiny volyňských Čechů.[10] Zásluhou toho vykazovala obec v srpnu 2016 nezaměstnanost 19,8 %.[11]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel[12][8][13][14][15]
1843 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1991 2001 2011 2021
220 218 176 159 140 134 140 127 95 32 21 94 101 34 101
Vývoj počtu domů[12][8][13][14][15]
1843 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1991 2001 2011 2021
31 30 24 22 21 24 23 29 33 9 6 44 64 25 24

Pamětihodnosti

  • Železniční most přes Vltavu z let 1886–1889.
  • Železniční nádraží Červená nad Vltavou na trati Tábor–Ražice.
  • Kaple Panny Marie Lurdské v Jetětických Samotách z první poloviny 20. století.[16]
  • Památník Karla Šebka, umístěný u silnice v osadě Truhlařov, s nápisem: „K uctění světlé památky Karla Šebka, naroz. dne 27. VIII. 1896, padl ve světové válce v boji u Sokalu v Haliči dne 6. V. 1917, věnováno otcem a sourozenci.“

Infrastruktura

V současnosti je zde evidováno 173 adres.[17] V roce 2011 zde trvale žilo 34 obyvatel.[18]

Nacházejí se zde restaurace U Šáchů (čp. 152), penzion Kerak (čp. 85), velká rekreační střediska Vltava (čp. 126, patřící ministerstvu vnitra) a bývalé Letov a ZVVZ.

Značené turistické trasy na sever od Červené musely být v minulosti přetrasovány. Procházely totiž rukávečskou oborou vlastněnou Schwarzenbergy, kteří oboru nechali oplotit, následně v roce 2017 odstranili přelízky, rozcestníky sundali ze stromů a značky zamazali. Klub českých turistů a okolní obce tak budoucí podobu místa řeší soudní cestou.[19] Orlická přehrada nabízí možnosti koupání.

Během posledních let se v části Jetětické Samoty staví nové rodinné domy. Do míst obec v minulosti zavedla vodovod, dešťovou a splaškovou kanalizaci a čističku odpadních vod.[20]

Galerie

  • Železniční most přes Vltavu z let 1886–1889
    Železniční most přes Vltavu z let 1886–1889
  • Železniční přejezd
    Železniční přejezd
  • Rekreační středisko Vltava
    Rekreační středisko Vltava
  • Kaple Panny Marie Lurdské
    Kaple Panny Marie Lurdské
  • Památník Karla Šebka
    Památník Karla Šebka

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. .
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 20.03.23. digi.ceskearchivy.cz . . Dostupné online. 
  4. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 226. 
  5. ↑ Čáka (1996), s. 205
  6. ↑ Čáka (1998), s. 206
  7. ↑ Čáka (1998), s. 208
  8. ↑ a b c Kytka (2003), s. 75
  9. ↑ Hloubkaři . 2007-05-04 . Dostupné online. 
  10. ↑ GÁLIS, Radek. Ukrajinští krajané: Hlavní je pro nás najít práci. Deník.cz. 2015-03-06. Dostupné online . 
  11. ↑ Kde je v Česku nejvíce lidí bez práce? Nejhorší obec nenajdete na severu, ukazuje žebříček. Aktuálně.cz . Economia, 2016-09-21 . Dostupné online. 
  12. ↑ a b Palacký (1848), s. 334
  13. ↑ a b Počet obyvatel a domů podle výsledků sčítání od roku 1869 . Český statistický úřad . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-14. 
  14. ↑ a b III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011. III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 . . Dostupné online. 
  15. ↑ a b Výsledky sčítání 2021 – otevřená data . . Dostupné online. 
  16. ↑ Hladký (2007), s. 84
  17. ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice . . Dostupné online. 
  18. ↑ Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 190. 
  19. ↑ Zákaz vstupu na panské. Turisté chtějí průchod cenným lesem hájit u soudu . iDnes.cz, 2018-03-13 . Dostupné online. 
  20. ↑ Jetětice: Hlavní jsou nyní Jetětické Samoty . Písecký deník.cz, 2014-07-29 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-12. 

Literatura

  • CACÁK, František – RYBÁK, Jaroslav. Vltava v zrcadle dobových pohlednic. 1. vyd. Pistorius & Olšanská, Příbram 2007. ISBN 978-80-87053-03-4
  • ČÁKA, Jan. Zmizelá Vltava. 1. vyd. BAROKO&FOX, Beroun 1996. ISBN 80-85642-26-3; 2. vyd. Paseka, Praha 2002. ISBN 80-7185-491-3
  • HANESCH, Josef. Velkostatek Orlík nad Vltavou. Třeboň 1969.
  • HLADKÝ, Jiří. Kapličky, boží muka, výklenkové kapličky a zvoničky na Milevsku a Písecku. 1. vyd. Město Milevsko, Milevsko 2007. ISBN 978-80-254-0640-3; 2. vyd. Svazek obcí Milevska za podpory města Milevska, Praha 2011. ISBN 978-80-254-0640-3
  • KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. Nákladem odboru klubu českých turistů v Milevsku, Milevsko 1940.
  • PALACKÝ, František. Popis království českého. 1. vyd. Knihkupectví J. G. Kalve, Praha 1848; 2. vyd. PhDr. Ivo Sperát, Brno 2019.
  • RŮŽKOVÁ, Jiřina a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, I. díl. Český statistický ústav, Praha 2006.
  • TYL, František. Paměti zvíkovské. 1. vyd. Šimáček, Praha 1888; 2. vyd. GARN, Brno 2013.

Související články

Externí odkazy

Části obce Jetětice
Části obce