V dnešním světě se Územní prelatura stal tématem velkého zájmu mnoha lidí. Ať už kvůli své relevanci ve společnosti, jejímu dopadu na každodenní život nebo historickému významu, Územní prelatura upoutal pozornost jednotlivců všech věkových kategorií a prostředí. Od svého vzniku je Územní prelatura předmětem debat, studií a analýz, které generují velké množství výzkumů a názorů, které se snaží pochopit jeho důležitost a dopad v různých kontextech. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Územní prelatura, od jeho vzniku až po jeho současný vliv, s cílem poskytnout komplexní pohled na toto dnes tak aktuální téma.
Územní prelatura je forma územní jurisdikce katolické církve. Jedná se o územně vymezenou část církve, která nepatří k žádné diecézi a má jurisdikční samostatnost místní církve, tedy podobnou jako diecéze. V jejím čele stojí územní prelát, někdy nazývaný prelát nullius (z lat. nullius dioecesis nebo nullius dioeceseos, tj. nepatřící k žádné diecézi).
Kodex kanonického práva z roku 1983 definuje územní prelaturu jako určitou územně ohraničenou část božího lidu, kterou vzhledem ke zvláštním okolnostem řídí prelát jako vlastní pastýř obdobně jako vlastní biskup (kán. 370). Územní prelát tedy má postavení podobné diecéznímu biskupovi.
V současné době (červen 2011) existuje 46 územních prelatur:
Asie
Evropa
Latinská Amerika
Bananal (Brazílie), São José de Alto Tocantins (Brazílie)
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Territorial Prelate na anglické Wikipedii a Prelatura territorial na španělské Wikipedii.